Brutal Assault pokračoval navzdory bouřce a blátu, zaujali Carcass

Silné bouřky a mohutné slejváky zasáhly areál pevnosti Josefov v noci na pátek a déšť pokračoval i přes den. Navzdory tomu proběhl program bez větších změn, jen na hlavních pódiích hrály kapely s půlhodinovým zpožděním. Ovšem pod nimi se utvořila blátivá kaše a nejhorší situace byla před krytou scénou věnovanou alternativnějším programům. Tam vznikla úplná bažina.

K vrcholům pátečního večera patřili death/grindoví Carcass, kteří na poslední chvíli zastoupili Morbid Angel. Carcass byli styloví, nechyběla jim potřebná údernost a tvrdost, kytary byly patřičně nabroušené, zpěv hrdelní, skladby však byly propracované se změnami riffů a silnými melodiemi, takže monotónnost nehrozila ani náhodou.

Ještě pestřejší byla tvorba amerických metalcorových Trivium, kde změna střídala změnu, melodické vokály se střídaly s hrdelními, drsné sekané thrashové pasáže s jemnějšími vyhrávanými, přičemž kytaristé uměli zahrát hutný temný doprovod i se blýsknout sóly ve výškách. Triviu se podařilo překonat bariéry žánru, osobně mi však připadalo, že některé refrény byly až moc hymnické jako u numetalových kapel ještě před tím, než vpluly do středního proudu.

Vrchol večera pak představovalo vystoupení švédských crossoverových Clawfinger, kteří patřili k průkopníkům rap metalu, který dokázali obohatit o nový přístup, protože jim nikdy nechyběla výrazná melodika. Jejich vystoupení bylo velmi očekávané, protože skupina, která měla v České republice mohutnou fanouškovskou základnu, před čtyřmi lety skončila, ale s koncertováním zcela neskončila.

I páteční večer nabídl přesahy do dalších žánrů. Důraznou podobu brutální elektronické hudby nabídli kanadští veteráni Front Line Assembly, kteří podobně jako němečtí KMFDM hrající ve čtvrtek patří k průkopníkům stylu EBM. Přestože se kanadské trio obešlo bez kytary, kterou donedávna využívalo, bylo mnohem důraznější. Nenabídlo důraznější alternativu k taneční hudbě jako Němci, ale skutečně nekompromisní smršť elektronických rytmů podpořenou ještě bicími. Na bubny hráli všichni tři členové souboru. Nekompromisnost umocňovaly blikající stroboskopy, spoluutvářejí dojem, že jde o soundtrack k válce (skupina se také podílela na hudbě k počítačové hře Air Mech). Velké zjemnění nepřinášely ani melodické plochy kláves, ale zpěv byl trochu utopený.

Další vybočení nabízeli švýcarští Eluveitie spojující melodický death/doom metal s folkem, zejména s keltskými motivy. Nad metalovými party zněl jemný ženský zpěv i housle, mandolína i různé píšťaly, ale kombinace působila trošku schematicky. Totéž je možné říci i o jinak zajímavém francouzském projektu Igorrr, jenž kombinoval barokní hudbu s elektronikou a death metalem.

Jistým zklamáním bylo vystoupení anglických Electric Wizard, kteří opěvují násilí. Zvukově byli zajímaví. Fuzz dodával jejich soundu syrovost, ale jinak šlo jen o další reinkarnaci Black Sabbath říznutou stoner rockem Kyuss, které chyběly osobitější riffy. Není každý Tony Iommi. Příjemným překvapením naopak byli švédští Swallow The Sun pohybující se na pomezí gotického rocku a doomu, což si diváci dobře uvědomovali. Malá scéna byla nacpaná k prasknutí.