Veselý zvolil emotivní ich-formu a hrdinou i vypravěčem Bomba Funku se stala kouzelná postavička jménem Jiří. Mladý svazák a produkční malého klubu na okraji Prahy nemá tatínka, a tak se od dětství upíná k obrazu Gustáva Husáka.

„Hrdý muž z obrazu na stěně školní třídy, k němuž se upínaly mé prosebné pohledy. Asi to bude znít troufale, ale byl to on, kdo se stal mým náhradním otcem. Vždy moudrý, starostlivý a dodávajícím svému synovi pocit bezpečí a přesvědčení, že vše je tak, jak být má,“ líčí Jiří.

Hlavní hrdina románu je naprostý tupec, který se vyjadřuje ve frázích, ale autor do něj vložil i velmi dojemnou stránku. Můžete v něm hledat třeba i Dušana Jasánka ze Švandrlíkových Černých baronů.

Hledá se sex idol

Když komunistu Jiřího povolá samotný Gustáv Husák na Hrad, je u vytržení. Uloží mu tam tajný úkol oživit nadšení mládeže pro socialismus pomocí funkové superskupiny. Jiří se pustí do práce a sežene nejlepší umělce v Československu - Felixe Slováčka, Josefa Dvořáka i Láďu Gerendáše. Chybí mu však funky frontman, který musí být nejen zpěvákem, ale také sex idolem, něco mezi Georgem Clintonem, Jamesem Brownem a Princem - prostě Sex Machine.

Volba padne na samotného soudruha Štrougala. Když vstoupí na pódium, ženy si začínají rvát vlasy. Ale cesta Funky Leninz ani pak nebude jednoduchá - postaví se proti nim zákeřný Richelieu knedlíkového socialismu Miloš Jakeš.

Román se postupně odhaluje jako stylisticky bohatá a řízná parodie na komunistickou pop music, média, ba i na romantické příběhy. Autor ji naplnil také množstvím zábavných narážek na „zvrhlou” anglo-americkou hudbu, kterou zjevně miluje, a mimochodem předpokládá i jisté znalosti na straně čtenáře.

Nejvtipnější nápad Bomba funku ovšem spočívá v samotném spojení něčeho tak živého, nespoutaného a otevřeně sexuálního, jako je černošský funk, s něčím tak mrtvolným a sterilním, jako byla terminální fáze komunismu 80. let.

Sám autor zažil „osmdesátkové“ dětství a vystihnul to, co Husákovy děti instinktivně cítí, čemu se smějou, na co vzpomínají. Postavy z románu nejsou reální lidé, není to skutečný Husák ani Jakeš, jsou to obecné typy tesilových televizních panáků oné éry, literární karikatury. Napsané ovšem tak legračně, že se místy musíte smát nahlas.

Celkové hodnocení: 75 %