Koncem června zemřel váš dlouholetý kolega, kytarista Dave Rosser. Byl nejen členem obnovených The Afghan Whigs, ale i vašich dalších skupin The Gutter Twins a Twilight Singers. Jaký byl muzikant a co pro vás znamenal?

Byl jedním z nejvíc fenomenálních kytaristů, které jsem kdy slyšel hrát. Ale ve skutečnosti a emocionálně byl prostě jedním z mých nejlepších přátel. Poprvé jsem ho potkal před dvaceti lety, ale hráli jsme spolu jen přibližně deset let. To, jak úžasně hraje na kytaru, jsem věděl dlouho předtím, než jsme začali pracovat spolu. Odehráli jsme spolu odhadem šest set koncertů. Byl to skvělý zpěvák a muzikant, ale hlavně jeden z nejkrásnějších lidí, kteří mi kdy byli blízcí.

Co jste měl rád na jeho přístupu k hudbě?

Miloval ji stejně jako já. Byl písním oddaný. Někteří kytaristi rádi přehrávají, ale Dave chtěl vždy dobře sloužit písni. To podle mě nejlepší hudebníci dělají.

Jaké další vlastnosti u svých hudebních kolegů hledáte?

Nejdůležitější je, aby mi v jejich společnosti bylo dobře. Když si někoho neoblíbím jako člověka, nikdy ho nebudu mít rád ani jako muzikanta. Mám rád, když hudebníci do své práce vkládají duši a emoce. To je pro mě podstatnější než jakákoliv technika.

Když mluvíte o duši, vaše nové album In Spades ji bezesporu má. Na co jste ohledně této desky nejvíc hrdý?

Nahráli jsme ji jako skupina. Mám pocit, že to je první naše album, které jsem nahrál za posledních dvacet let. Naposledy jsme takhle točili části alb Up In It, Congregation, Gentlemen a Black Love. Později to byla vždy jen malá část alba, kdy se všichni hudebníci potkali v jednu chvíli v jedné místnosti. Nyní byla většina písní nahrána společně naživo.

Proč jste se po tak dlouhé době rozhodl nahrávat se všemi muzikanty dohromady naživo?

Když se točí tímto způsobem, vznikne živoucí a dýchající organismus. Píseň je na nahrávce zachycená muzikanty, kteří ji stejným způsobem budou hrát na koncertech. Když je to možné, tak takové nahrávání upřednostňuji.

Vyžíváte se v některé části vzniku nových písní víc než v jiné?

Miluji všechny fáze tvorby. Mám rád začátek, kdy píšu a písně se začnou objevovat, i chvíli, ve které zaznamenáme to, o čem si myslím, že je finální verze.

Je nějaké prostředí, které obzvlášť nahrává vaší kreativitě?

Písně už jsem napsal všude. Ve vaně, ve vlaku, v restauraci i v autě. Ale pořád nejradši píšu doma u stolu, kde se můžu koncentrovat a v klidu tvořit. Část roku žiju v New Orleansu a zbytek v Los Angeles. Obvykle potřebuju ticho. Když si k tomu člověk sedne opakovaně, začnou se dít věci.

Od srpna do září budete na turné. Co vás čeká potom?

Nevím. Snažím se neplánovat příliš dopředu. Rád se nechávám unášet proudem. Ale myslím, že v zimě navážeme dalšími koncerty.