Článek
Na začátku vaší kariéry jste hrávali šestihodinové sety v kasinech v domovském Las Vegas. Nezdají se vám dnes koncerty příliš krátké?
McKee: Je to něco úplně jiného. V kasinu jsme hrávali čtyřicet pět minut a pak jsme měli patnáct minut pauzu. Mezi písněmi se bavíte s připitými lidmi v místnosti a naučíte se rozložit síly, protože vydržet celou dobu znamenalo velký výdej energie.
Mám však pocit, že odehrát náš dnešní, hodinu a patnáct minut dlouhý set je stejně náročné. Je sice kratší, ale dáváme do něj víc energie.
V těch kasinech jsme hráli někde v rohu na prostoru tak malinkém, že jsme se skoro nemohli hýbat. Dnes běháme po obrovském pódiu a skáčeme do publika. Je to úplně jiná hra.
Byla ta kasina dobrou přípravou pro tuhle hru?
McKee: Rozhodně ano. Především to byla škola, ve které jsme se učili získat si publikum. Po každém tom úseku se kasino vyprázdnilo a přišli noví lidé, kteří neměli ani tušení, kdo jsme. Ani to nebylo důležité, protože nikdo nepřišel kvůli tomu, aby nás poslouchal. Přišli na levné pivo a automaty. Museli jsme se jako skupina znovu a znovu představovat a rychle se snažit ty lidi přesvědčit, aby nás měli rádi. Brzy jsme se naučili, co na pódiu funguje a co ne.
Před měsícem jste vydali své třetí album Evolve. Předpokládám, že to znamená, že o něm minimálně měsíc neustále dokola mluvíte s novináři. Přišli jste během té doby na něco, co jste si v souvislosti s deskou dříve neuvědomili?
Platzman: To bych ani neřekl, vnímání se změnilo spíš kvůli tomu, že nové písně hrajeme naživo. Zažíváme je konečně jinak, než když jsme předtím nahrávky poslouchali ve sluchátkách. Nyní existují v koncertní podobě, což je minimálně pro mě osobně, ale spíš pro celou kapelu, nejpříjemnější oblast.
Písně konečně žijí a dýchají. Jejich aranže se vyvíjejí, protože jsou v kontaktu s publikem a my odpovídáme na jejich reakce. Rádi si s nimi hrajeme a snažíme se dosáhnout bodu, kdy nešílí jen devadesát osm, ale sto procent publika.
McKee: Nové písně pro nás vždy mají ohromnou energii, protože nalézáme nejlepší způsob, jak je hrát. Ale to probíhá i u starších písní. Akorát u nich už máme vyzkoušených asi čtyřicet různých verzí. Když hrajeme novinky, vstupujeme na úplně nové území. Někdy se stane, že jdeme špatnou cestou, ale i pocit, že se to vždy nemusí povést, je vzrušující.
Imagine Dragons jsou hlavní hvězdou letošního ročníku festivalu.
Váš zpěvák Dan Reynolds tvrdí, že novinkou na albu je, že je na něm váš první love song. Opravdu dřív nepsal písničky o lásce?
Platzman: Vlastně ne, moc jich neexistuje. Ani teď to není téma, do kterého by se úplně ponořil.
McKee: Myslím, že se Dan nyní dostal do stadia, kdy si opravdu užíval lásku, která ho obklopuje. Měl kolem sebe své děti a dostal se do správné nálady, aby trochu prozkoumal tuhle tematiku.
Platzman: Já skládám písničky o lásce neustále. Pořád se je snažím klukům podstrčit, ale oni vytrvale hlasují proti nim.
Po vydání své minulé desky Smoke + Mirrors jste si dali pauzu. To bylo začátkem minulého roku a vy jste hovořili o tom, že jste unavení a potřebujete klid. Vypadalo to na delší pauzu. Překvapilo mě, že neuplynul ani rok a půl od těch prohlášení a nejen že jste na turné, ale jste tu s novou deskou. Co se stalo?
McKee: Víte, my se hudbě věnujeme celý život. Zjistili jsme, že zkoušet se jí chvíli nevěnovat je, jako kdybychom si zkoušeli odpočinout od dýchání. I v době, kdy jsme nevěděli, za jak dlouho se vrátíme na turné nebo že nahrajeme desku, jsme pořád toužili tvořit.
A tak jsme skládali nové písně. Brzy jsme zjistili, že máme takové, které chceme pořádně nahrát a pustit ven. Jednoduše jsme cítili, že je čas začít znovu pracovat. Delší pauzu si zřejmě vzít neumíme.
V rozhovorech s vámi se často mluví o tom, že jste si v začátcích své cíle a nápady psali na tabuli. Zůstaly na té tabuli ještě nějaké neodškrtnuté položky?
Platzman: Já na ni nedávno napsal v mnoha různých barvách slovo štěstí. Každý den na to koukám a přemýšlím, kdy ho budu pociťovat. Jednoho dne to přijde… Ne, dělám si legraci. Už nějaký čas jsem naši tabuli neviděl.
McKee: Vtipné. Ale je pravda, že velké cíle, které jsme na začátku měli, už jsme vrchovatě splnili. Byly tam věci, jako že se chceme živit hudbou.
Chtěli jsme hrát v zahraničí, cestovat a žít hezký život plný muziky. To se nám podařilo. Takže nyní se opravdu soustředíme na to, abychom si toho vážili. Učíme se být za to vděční.