Na začátku vaší kariéry jste hrávali šestihodinové sety v kasinech v domovském Las Vegas. Nezdají se vám dnes koncerty příliš krátké?

McKee: Je to něco úplně jiného. V kasinu jsme hrávali čtyřicet pět minut a pak jsme měli patnáct minut pauzu. Mezi písněmi se bavíte s připitými lidmi v místnosti a naučíte se rozložit síly, protože vydržet celou dobu znamenalo velký výdej energie.

Mám však pocit, že odehrát náš dnešní, hodinu a patnáct minut dlouhý set je stejně náročné. Je sice kratší, ale dáváme do něj víc energie.

V těch kasinech jsme hráli někde v rohu na prostoru tak malinkém, že jsme se skoro nemohli hýbat. Dnes běháme po obrovském pódiu a skáčeme do publika. Je to úplně jiná hra.

Byla ta kasina dobrou přípravou pro tuhle hru?

McKee: Rozhodně ano. Především to byla škola, ve které jsme se učili získat si publikum. Po každém tom úseku se kasino vyprázdnilo a přišli noví lidé, kteří neměli ani tušení, kdo jsme. Ani to nebylo důležité, protože nikdo nepřišel kvůli tomu, aby nás poslouchal. Přišli na levné pivo a automaty. Museli jsme se jako skupina znovu a znovu představovat a rychle se snažit ty lidi přesvědčit, aby nás měli rádi. Brzy jsme se naučili, co na pódiu funguje a co ne.

Před měsícem jste vydali své třetí album Evolve. Předpokládám, že to znamená, že o něm minimálně měsíc neustále dokola mluvíte s novináři. Přišli jste během té doby na něco, co jste si v souvislosti s deskou dříve neuvědomili?

Platzman: To bych ani neřekl, vnímání se změnilo spíš kvůli tomu, že nové písně hrajeme naživo. Zažíváme je konečně jinak, než když jsme předtím nahrávky poslouchali ve sluchátkách. Nyní existují v koncertní podobě, což je minimálně pro mě osobně, ale spíš pro celou kapelu, nejpříjemnější oblast.

Písně konečně žijí a dýchají. Jejich aranže se vyvíjejí, protože jsou v kontaktu s publikem a my odpovídáme na jejich reakce. Rádi si s nimi hrajeme a snažíme se dosáhnout bodu, kdy nešílí jen devadesát osm, ale sto procent publika.

McKee: Nové písně pro nás vždy mají ohromnou energii, protože nalézáme nejlepší způsob, jak je hrát. Ale to probíhá i u starších písní. Akorát u nich už máme vyzkoušených asi čtyřicet různých verzí. Když hrajeme novinky, vstupujeme na úplně nové území. Někdy se stane, že jdeme špatnou cestou, ale i pocit, že se to vždy nemusí povést, je vzrušující.

 Imagine Dragons jsou hlavní hvězdou letošního ročníku festivalu.

Imagine Dragons jsou hlavní hvězdou letošního ročníku festivalu.

FOTO: ČTK/AP

Váš zpěvák Dan Reynolds tvrdí, že novinkou na albu je, že je na něm váš první love song. Opravdu dřív nepsal písničky o lásce?

Platzman: Vlastně ne, moc jich neexistuje. Ani teď to není téma, do kterého by se úplně ponořil.

McKee: Myslím, že se Dan nyní dostal do stadia, kdy si opravdu užíval lásku, která ho obklopuje. Měl kolem sebe své děti a dostal se do správné nálady, aby trochu prozkoumal tuhle tematiku.

Platzman: Já skládám písničky o lásce neustále. Pořád se je snažím klukům podstrčit, ale oni vytrvale hlasují proti nim.

Po vydání své minulé desky Smoke + Mirrors jste si dali pauzu. To bylo začátkem minulého roku a vy jste hovořili o tom, že jste unavení a potřebujete klid. Vypadalo to na delší pauzu. Překvapilo mě, že neuplynul ani rok a půl od těch prohlášení a nejen že jste na turné, ale jste tu s novou deskou. Co se stalo?

McKee: Víte, my se hudbě věnujeme celý život. Zjistili jsme, že zkoušet se jí chvíli nevěnovat je, jako kdybychom si zkoušeli odpočinout od dýchání. I v době, kdy jsme nevěděli, za jak dlouho se vrátíme na turné nebo že nahrajeme desku, jsme pořád toužili tvořit.

A tak jsme skládali nové písně. Brzy jsme zjistili, že máme takové, které chceme pořádně nahrát a pustit ven. Jednoduše jsme cítili, že je čas začít znovu pracovat. Delší pauzu si zřejmě vzít neumíme.

V rozhovorech s vámi se často mluví o tom, že jste si v začátcích své cíle a nápady psali na tabuli. Zůstaly na té tabuli ještě nějaké neodškrtnuté položky?

Platzman: Já na ni nedávno napsal v mnoha různých barvách slovo štěstí. Každý den na to koukám a přemýšlím, kdy ho budu pociťovat. Jednoho dne to přijde… Ne, dělám si legraci. Už nějaký čas jsem naši tabuli neviděl.

McKee: Vtipné. Ale je pravda, že velké cíle, které jsme na začátku měli, už jsme vrchovatě splnili. Byly tam věci, jako že se chceme živit hudbou.

Chtěli jsme hrát v zahraničí, cestovat a žít hezký život plný muziky. To se nám podařilo. Takže nyní se opravdu soustředíme na to, abychom si toho vážili. Učíme se být za to vděční.