Článek
Placht, jenž v roce 1993 objevil krásy Jižní Ameriky, především peruánské džungle, je těmito dojmy stále výrazně inspirován. Jeho velkoformátové obrazy nemůžeme však v žádném případě chápat coby módní výstřelky. Tvůrce totiž ve výše uvedené destinaci nejen žil s indiánským kmenem a vzal si za manželku indiánku, ale seznámil se i s Pablem Amaringem, zakladatelem školy amazonské malby.
Zároveň je však u něj patrné i ovlivnění evropskou malířskou tradicí, především surrealismem, symbolismem a expresionismem. A vlastně i psychedelií šedesátých let minulého století. Jeho výtvarné vidění totiž evokuje design obalů prvních alb Jimiho Hendrixe či skupin Pink Floyd nebo Grateful Dead.
Otto Placht: Sběr léčivek.
Nejvíce se však vystavená díla podobají vizuálu alba Disraeli Gears skupiny Cream. V obou případech totiž hrají naprosto klíčovou roli výrazné barvy a křivky, proplétající se jako divoce rostoucí omamné květiny. Akryl Mytická krajina, na kterém převládají červené odstíny, vypadá, jako by ji zachvátil posvátný oheň a na obloze se rozhořely červánky.
Olej Sběr léčivek si vystačí zase s modrými a zelenými barevnými škálami. Ze spleti lián, bujné vegetace či masožravých rostlin se vynořují hlavy bojovníků a levitující postavy. Při intenzivní kontemplaci do kompozice díla v nás začne narůstat dojem, že se prodíráme bujnou vegetací my sami a všude kolem číhá nepoznatelné, a přesto hmatatelné nebezpečí.
Olej Bohyně nás už láká do lůna halucinogenních světů. Mezi pestrobarevně se rozpínající vegetací dominuje eroticky vyzývavé nahé tělo matky džungle. Možná nás láká do svého hájemství, možná nás naopak varuje, abychom tam za ní nešli.
Malíř nám dává dostatek možností rozhodnout se, jak s jeho představou exotické říše naložíme. Můžeme se doslova utopit v přehršli barevných ploch, které vytvářejí velmi neproniknutelnou clonu.
Nebo se můžeme pohroužit do hypnotického rytmu jeho estetických meditací. Džungle se však stejně ve finále sama rozhodne, jak nás ovlivní.