Expozice volně navazuje na tu, jež byla na stejném místě v roce 1997, a zároveň je i připomenutím letošních výtvarníkových šedesátin.

Interiér potemnělých gotických sálů vyplňují fantaskní a futuristické sochy i busty. Stěny zdobí velkoformátové oleje i černobílé kresby. A videoinstalace ukazuje tvůrcovy realizace ve veřejném prostoru.

Koexistence soch v daném prostoru

Právě Róna totiž patří k umělcům, kteří své sochy velice rádi zasazují do okolního světa.

Díky vzájemné koexistenci díla a prostoru zkoumá dopad skulptury na vědomí lidí, kteří jsou s ní každodenně konfrontováni v místech, jež důvěrně znají a považují za své nezcizitelné teritorium.

Kovová skulptura Sedící čert, jenž trůní před výstavní galerií, symbolicky uvádí příchozí do fantasmagorického Rónova světa. Otevírá pomyslné brány do útrob gotického domu, jehož soumračný šerosvitný interiér plný tajemných zákoutí skrývá mnohde zlověstná překvapení.

Z velkoformátových obrazů je cítit ideovou inspiraci moderními uměleckými styly, jako jsou například surrealismus či symbolismus. Na druhé straně se dopátráme také volných citací témat, která známe z klasického malířství doby baroka či renesance. Jde především o biblické výjevy opírající se o postavu Ježíše Krista. A v neposlední řadě se tvůrce vzhlíží i v postmoderním spotřebním vizuálním umění typu komiksu.

Tajemná futuristická města pojatá jako odcizené aglomerace, dále válečné scenérie, rudé slunce na krvavé obloze, ale i spirituální témata nás atakují výraznou transparentností barev nejednoznačností vyjádření.

Skulptury jsou naopak výrazově expresivnější, promlouvají k pozorovateli svou majestátnou hmotou i agresivitou tvarů.

Válečné masky, zdeformované lebky, mytičtí bojovníci i dravá zvířata vyvolávají představy totemových symbolů divokých národů z šera věků.

Sedící lvice, klidná a chladně vyčkávající, připomíná strážce u babylonských městských bran.

 

Jaroslav Róna: Rytíř

FOTO: Jan Šída, Právo

Prazákladní zlo i temnota

Ve velkém sále sedí na svém soustředěném oři kovový postmoderní rytíř. Vypadá spíše jako astronaut z budoucnosti, který coby jezdec po galaxiích brázdí nekonečný vesmírný prostor. Proti němu je usazený číhající šakal.

Na rozdíl od statečného rytíře představuje symbol určité vychytralosti nebo dokonce zbabělé úskočnosti. Obě skulptury, symbolizující naprosto rozdílné přístupy k životu, vytvářejí svými protikladnými rolemi určité napětí.

A čert, to je temnota i prazákladní zlo. Ovšem v české pohádkové tradici také hloupost a jistá primitivní naivita.

Právě tato často vysmívaná figura doplňuje triumvirát do dokonalého trojúhelníku. Tak jako malíř a rytec Albrecht Dürer vytvořil dílo Rytíř, smrt a ďábel, aby do něj zakódoval svou představu světa, vytvořil Jaroslav Róna vizi svou.

Vizi postmoderního odosobněného chladného světa, ve kterém sice nechybí zlověstné nebezpečí, ale je v něm také místo pro nadsázku i nezaměnitelný černý humor.