Článek
Proč jste loni konání festivalu přerušili?
Vytváření hudebního festivalu považuju za velmi tvůrčí a uměleckou činnost, ve které je užitečné si vzít čas od času sabbatical year (volný rok), aby se obnovila kreativita a radost, otevřely se nové obzory, přišly nové nápady. To jsem udělal loni. Pauza přišla po dvaceti letech kontinuálního pořádání festivalu.
Velmi pozorně vybíráme místa, v nichž se koncerty konají
Doznal během nich zásadních změn?
Od začátku jsem měl tu čest strávit s ním osm let na Pražském hradě. S kolegou Martinem Pechancem jsme se tam učili a začínali s prvními experimenty. Bylo to v době, kdy byl prezidentem Václav Havel, který festival podporoval.
Tam jsem potkal i Danu Syrovou, se kterou jsem pak v tandemu pokračoval v podhradí poté, co Václav Klaus rozhodl, že se Struny podzimu na Pražském hradě už konat nebudou. Společně jsme je přivedli ke dvacátému výročí a dá se říct, že s letošním jednadvacátým ročníkem vstupují do své třetí etapy.
Podařilo se vám loni načerpat novou inspiraci?
Cítím, že ano. Především mám radost, že se mi povedlo sestavit nový tým lidí, který je pro mě garancí toho, že Struny podzimu budou letos jedním z nejinovativnějších hudebních projektů u nás, jak o nich napsali v New York Times. Vznikla umělecká rada, kterou tvoří tři osobnosti s obrovským přehledem v určitém segmentu hudby.
Nový programový ředitel festivalu Vilém Spilka se specializuje na oblast jazzovou a je současně šéfem umělecké rady. V týmu je i můj dlouholetý kolega Guy Borg, který se mnou spoluvytvářel program Strun podzimu v posledních sedmi letech a jenž je jako Angličan žijící v Praze nekompromisním dramaturgem. Mimochodem byl první, kdo mě upozornil na tehdy ještě bezejmenného jazzmana Gregoryho Portera, dnes majitele dvou Grammy, a vytipoval také pro festival kapelu Young Fathers ještě předtím, než obdržela Mercury Prize.
Třetím členem umělecké rady je vydavatel, hudebník a právník Petr Ostrouchov, se kterým jsme v minulosti spolupracovali mimo jiné na koncertním provedení hudby Zdeňka Lišky k Markétě Lazarové. Petr je vůbec nevyčerpatelný zdroj neotřelých tipů. Ti tři jsou pro mě zárukou toho, že festival bude svěží a umělecky relevantní.
Jakou změnu nový tým přinesl?
DNA festivalu by se dalo shrnout do sloganu, který používáme dlouhou dobu, tedy Jazz i klasika, tradice i experiment. V receptuře festivalu jsou ale patrné některé nové příměsi. Letošní ročník proto opět nabídne mix jazzu, klasiky, tradice i experimentu a k prověřenému základu přidá trochu country, hip hopu, irského folku či moravského folklóru. V programu je více autorských věcí a fenoménů, které u nás zatím nejsou dostatečně viditelné a známé. Od toho Struny podzimu jsou, aby rozšiřovaly obzory publika, kultivovaly scénu.
Vždy jste hovořili o tom, že Struny podzimu přinášejí hudební zážitek. V čem přesně je?
Třeba v tom, jakou pořadatelskou péči vystoupením věnujeme. Dalo by se říct, že všechna probíhají ve standardu koncertu vážné hudby, a to i ta neklasická.
Na druhou stranu hlídáme, aby nebyla příliš formální, což je cílem i do dalších let a je to trend patrný v letošním programu.
Velmi pozorně vybíráme místa, v nichž se koncerty konají. Celkovou festivalovou atmosféru jsme letos podpořili tím, že jsme jednotlivé akce koncentrovali blíže k sobě a všech deset se odehraje v rozmezí necelého měsíce.
Kromě toho uvádíme i pozdně večerní přídavky neboli Encores, které představují hvězdy festivalu v jiných, méně oficiálních formátech. Jde například o jam sessiony nebo debaty.
Letos například plánujeme večerní setkání s představitelkou norské avantgardy Julií Wolfe. Dojde k němu po jejím vystoupení.
Po koncertní premiéře alba Mateřština kontrabasisty a skladatele Jiřího Slavíka, který za ně nedávno obdržel žánrovou Cenu Anděl, následuje folklórní jam session. Mimochodem, Jirka Slavík se představí s Vojenským uměleckým souborem Ondráš, který byl vždy jeho idolem a on měl jeho plakát doma v pokoji.
Na co se vy osobně těšíte?
V letošním roce budeme moci uzavřít jeden příběh, který se festivalu bytostně týká a ukazuje, jak důležité jsou pro scénu hudební festivaly, jako jsou Struny podzimu. Po posledním koncertu Herbieho Hancocka 9. listopadu se se svou newyorskou kapelou Kennedy Administration v rámci závěrečného Encore představí český hudebník Ondřej Pivec, který letos za účast na albu Gregoryho Portera získal cenu Grammy.
A byly to právě Struny podzimu, které přesvědčily Gregoryho Portera a jeho management, aby si s tím bílým hammondkářem, který žije v Brooklynu, zahrál. To se paradoxně nestalo v Americe, kde oba žijí, ale v Praze na Strunách podzimu a vedlo ke spolupráci, která vyústila letošním ziskem Grammy.