Písně Modern Talking hrajete, přestože se skupina v roce 2003 rozpadla. Není škoda, že je někdy fanouškům nezahrajete společně s Dieterem Bohlenem, který tvořil půlku dua?

Nevím, jestli je to přímo škoda. Jsme dva různí lidé a různí lidé dělají odlišná rozhodnutí. Před čtrnácti lety jsme se oba rozhodli jít vlastní cestou a věnovat se vlastním projektům. Já miluji stát na pódiu a zpívat, proto jsem se rozhodl dál věnovat hudbě. Dieter se chtěl víc orientovat na televizní zábavu, což jsem respektoval.

Před pěti lety jste mi říkal, že už s Bohlenem nejste v kontaktu. Stále to platí?

Ne, občas v kontaktu jsme. Před pár týdny jsem od něj například dostal e-mail. Čas od času si napíšeme zprávu. Ale pravda je, že jsou to už asi dva roky, co jsme se naposledy potkali.

Bylo těžké v sólových začátcích přesvědčit posluchače, kteří měli rádi Modern Talking, že vaše sólová tvorba je také zajímavá?

Nikdy to nebyla otázka toho, že bych se snažil získat si zpět naše publikum. Prostě jsem začal zpívat vlastní písně, začal znovu. Jsem moc rád, že s tím v posledních několika letech začínám mít čím dál větší úspěch. Kdybych měl před pěti lety hádat, co mě čeká, nenapadlo by mě, že budu koncertovat v Americe nebo v Asii. I po letech má hudba Modern Talking zvláštní kouzlo.

FOTO: Petr Horník, Právo

Proč myslíte, že se vám tak dobře daří zrovna nyní?

Opravdu nevím. Myslím, že v tom mohou mít prsty nová média, například Facebook. Když jsem hrál v Los Angeles, přišlo deset tisíc lidí, to byl pro mě extrémní úspěch. A na základě odezvy po tomto koncertu dostal můj management žádosti z Kanady. Díky sociálním sítím lidé vidí, co dělám a jestli na mě chodí diváci. Má hypotéza je, že promotéři z různých zemí vidí, když se někde zadaří, a chtějí to také zkusit.

Pro kolik lidí dnes vystupujete?

To záleží na zemi a sálech. V Hanoji je největší sál pro čtyři tisíce lidí, proto jsme měli dva koncerty za sebou. Oba byly vyprodané. Obvykle ale návštěvnost koncertů dosahuje k patnácti tisícům příchozích.

Vaše písně jsou vskutku proslulé. Vypráví vám lidé často, co pro ně hudba Modern Talking znamená?

Ano, velmi často. Ale víte, co mám nejradši? Když mi řeknou, že s naší hudbou vyrostli a stárnou s ní. Vždycky se směju a říkám si, že to znám, vždyť jsem ji stvořil. Naše písničky se na trhu objevily před více než třiceti lety. Když mi někdo vypráví, že má naši hudbu spojenou například s prvním rande se ženou svého života, je to velmi emocionální. A těší mě, že se někdo kvůli nám začal dokonce učit němčinu, můj rodný jazyk. Naopak jedna žena z Německa mi vyprávěla, že se přes naše písně začala učit anglicky a dnes je profesorkou ve Spojených státech.

Co vás baví ze současné pop-music?

Jsem velký fanoušek Coldplay. A Ed Sheeran je muž dneška. Rád chodím na koncerty, baví mě jazz a chystám se třeba na Dianu Krall.

Vystoupíte na Sázavafestu. Jaký máte vztah k festivalům?

Miluji koncerty na čerstvém vzduchu. Pokud tedy neprší. Nevím, zda je to tím kyslíkem, ale lidé se mi venku zdají daleko uvolněnější.