RECENZE: Čistá a působivá balada z předměstí

Z Langerova textu vydobyl předměstskou baladu se silným morálním poselstvím o člověku s vnitřní potřebou spravedlnosti. A se svým týmem jí dal čistý a působivý jevištní tvar.

Na takřka prázdné scéně, kde atmosféru předměstí navozuje viadukt, pár luceren a vracející se motiv vlaku, vsadil na herce, a to v případě ústřední dvojice velmi mladé herce, kteří pod jeho režijně-pedagogickým vedením vytvořili celistvé, svým mládím i prožitkem uvěřitelné postavy, navíc s dokonalou dikcí langerovsky lahodné češtiny.

Marek Lambora má pro Franciho chlapecky frajerský zjev a citlivou duši. Do přízně publika se vemluví během několika málo minut a pak mu postava roste a košatí do podoby, v níž se křehkost „kuřete“ a bezstarostnost předměstského frajera pojí s hořkostí člověka hledajícího spravedlnost. O svém skutku mluví nejdřív tak trochu z chlubivé touhy dokázat svou mužnost, ale to se záhy mění v posedlost po nastolení odvěkého lidského řádu viny a trestu.

Jana Kotrbatá je s ním dokonale sehraná nejen co se tance týče (oba herci ukázali velké pohybové nadání), ale i vnitřního pocitového napojení. Její Anna roste z tvrdé, životem zkoušené existence přes dívku rozkvetlou štěstím až k antické velikosti ženy schopné nejvyšší oběti. Oba podávají velké výkony, jež budí očekávání jejich herecké budoucnosti.

Důležitým prvkem Hubovy inscenace je čtyřhlavý ženský chór, který nejenže účinně nahradil Langerova Muže před oponou, ale stal se i potřebným vnitřním hlasem jednotlivých postav a v důsledku i diváka. A když je potřeba, odloží herečky anonymní baloňáky a vstoupí akčně i do samotného příběhu. Herecky propracovanou, emotivní postavu s nádechem grotesknosti vytvořil Igor Bareš ze Soudce navracejícího víru ve spravedlnosti sobě i okolí.

Divadlo na Vinohradech získalo inscenaci hodnou významu této scény od dob Langerových a Čapkových. František Langer ve studii otištěné v programu stanoví pět postulátů moderního divadla. Vinohradská Periferie dostála všem pěti. I tomu nejpodstatnějšímu, který tvoří od počátku divadlo divadlem: dívat se na živého trojrozměrného člověka a učit se vidět sebe.