Proč vyšlo koncertní DVD, které bylo natočeno před čtyřmi lety v Paříži, až letos?

Už na začátku jsme si řekli, že nenecháme žádnou uzávěrku, aby ohrozila výslednou kvalitu. Natáčení koncertní show je gigantický projekt, během koncertu získáte obrovské množství záznamu. Jen na to, abych ho editoval, jsem potřeboval dva roky. Potom se kapela rozhodla vydat ještě záznam koncertů z Ameriky, což Paris oddálilo o další rok. Nespěchali jsme, ten film je nadčasový.

Švédský filmař Jonas Akerlund.

Švédský filmař Jonas Akerlund

FOTO: Universal Music - Chris Lippert

Kolik koncertů Rammstein jste v životě viděl?

Mnoho, odhaduju asi tak padesát. Poprvé jsem je viděl už v devadesátých letech ve Švédsku. Byl jsem jejich fanoušek ještě v době, kdy se o nich vědělo jen na klubové scéně, tedy předtím, než se doopravdy proslavili.

Jak se připravovalo natáčení pařížského koncertu?

Párkrát jsem viděl předcházející koncerty turné. Show jsme natočili na jednu kameru, abych mohl studovat, co přesně se na pódiu odehrává. Naplánoval jsem, kam při pařížském koncertu rozmístím kamery a jak se budou pohybovat. Mnoho mých lidí ten koncert znalo do detailu zpaměti ještě před natáčením.

Co jste si přál především zachytit?

Největší výzva je přeložit zážitek z živého koncertu do filmové řeči. Se samotným vystoupením v podstatě nemůžete soutěžit, obzvlášť takto mohutnou show není snadné dostat na obrazovku. Představujete lidem filmovou verzi, u které si můžete vyhrát se zvukovými efekty, barvami, střihem a speciálními efekty. Můžete zpomalit záběr, ukázat divákovi detail, který mu běžně unikne. Zpřístupníte úhly pohledu, jež návštěvník koncertu nemá šanci vidět.

Takové natáčení s mnoha kamerami a početným štábem je jistě naplánované do nejmenšího detailu. Co přesně děláte během koncertu vy, režisér?

Jsem v místnosti, v níž na monitorech vidím záběry kamer, a mluvím se všemi kameramany. Sedím se sluchátky u mikrofonu a křičím, kdo má co přiblížit. Vedle mě je asistent, který je ve spojení se štábem a odpočítává každou akci, jako je třeba odpálení pyrotechniky.

Je to adrenalin?

Velký. Ale zároveň je to velice technická práce. Stačí, aby se pokazil jeden kabel, a je to zlé. První večer ze dvou nám nefungovalo komunikační zařízení a chvíli nikdo nevěděl, co má dělat. Naštěstí se vše brzy spravilo.

Jako režisér máte na kontě řadu hudebních videoklipů. Jsou hudebníci dobří herci?

Někteří ano. Dřív to bylo horší, protože na takovou práci nebyli zvyklí. Dnes většinou pracuju s hudebníky, kteří mají s natáčením mnohaleté zkušenosti, a mladí lidé jsou už na to, že jejich práce má i vizuální stránku, připraveni.

Pamatuju si na časy, kdy by mnoho hudebníků videoklipy nejradši vůbec netočilo. Měli pocit, že jejich práce je jen natáčet desky a koncertovat.

FOTO: Universal Music - Chris Lippert

Koho natáčení videoklipu nejvíc baví?

Mám velké štěstí. Už mám něco za sebou, a když mě dnes někdo osloví, je to proto, že chce něco výjimečného. Videoklip se dá natočit jednoduše i složitou cestou a já jsem spíš na ten složitější typ natáčení. Pokaždé se snažím klip dotlačit co nejdál. Pokouším se umělce dostat mimo jejich komfortní zónu. Když mi volají, tuší, že je budu směřovat někam, kde ještě nebyli, a těší se na to.

Dvacet let pracuji s Madonnou, je mou velkou inspirací. Naučila mě hodně o tom, proč svou práci vlastně děláme. Je to proto, že se chceme dotknout diváka, že si přejeme se rozvíjet a rozhodně se nechceme opakovat. Díky tomu je naše práce stále zábavná a zajímavá.

Pak jsou umělci jako Lady Gaga, která se objevila z ničeho nic a zastínila svou úžasnou prací celý hudební průmysl. Nebo kapely typu Rammstein, které by se nikdy nespokojily s obyčejností či něčím, co už bylo vykonáno. Jsem velmi šťastný, že s nimi mohu pracovat.

Zajímalo mě právě, co je ten důvod, proč se na vás hudebníci obracejí.

Nevím. Jsem si ale jistý několika věcmi. Už režíruju dlouho, nikdy jsem nic nezmeškal, nikdy jsem nic úplně nezkazil a vždy svou práci odvedu. Také hodně naslouchám. Sleduju, kde se kdo zrovna v kariéře nachází, o čem je jeho hudba, kolik má času a jaký je rozpočet. Nikdy nejsem egoista, vždy podporuju umělce, se kterým pracuji. Neříkám, že všechno, co jsem kdy udělal, je skvělé. Vždy se ale snažím naladit na přání dotyčného.

Zdá se mi, že máte od začátku kariéry, kdy jste točil videoklipy pro Roxette, štěstí na velká jména. Oslovují vás i začínající kapely, které si ještě nemůžou dovolit do klipu příliš investovat?

Každý rok se snažím pracovat s někým takovým. Například loni jsem točil s Pussy Riot. Baví mě různé typy projektů, ale začínám být vybíravý, protože už netočím tolik videoklipů jako dřív. Pokaždé si musím být jistý, že mám dostatek energie a potenciál něčím přispět.

Těžko se mi navíc odmítají lidé, se kterými jsem už pracoval. Nikdy bych neodmítl Madonnu, nikdy bych neřekl ne Rammstein a dalším, s nimiž mám dlouhodobý vztah.

Mimochodem, s Rammstein jste v roce 2009 natočil pornografický klip Pussy. Není obtížné na tak kontroverzní klip navazovat dalšími?

Upřímně řečeno, s Rammstein je obtížné úplně všechno, a to z několika důvodů. Mají za sebou obrovské množství skvělé práce. Když mi poprvé zavolali, byl jsem nervózní, protože jsem si nebyl jistý, co mohu k tomu, co mají za sebou, ještě říct. Nevěděl jsem, jestli spolu můžeme udělat ještě něco lepšího. Jsou specifická kapela s velkou uměleckou integritou. Nesledují trendy, vůbec se nestresují tím, co se děje ve zbytku zábavního průmyslu. Věří tomu, co dělají, a nikdy nezapomněli na svou minulost. Udržují mě v bdělosti a to mě baví.

Říkáte, že pokud jde o videoklipy, cítíte se být dinosaurem, kdežto v oblasti filmu se cítíte mladší. Hodláte se i v budoucnu věnovat oběma světům?

Filmů jsem zatím mnoho nenatočil. Když říkám, že se cítím jako dinosaurus, trochu žertuji. Jde o rozdílnou atmosféru v těchto odvětvích. Kolem hudby je vždy zajímavé to, co je nové. Ve světě filmu je na prvním místě to, jestli máte příběh, který stojí za to vyprávět.

Už dlouho si myslím, že bych měl s videoklipy přestat, jenže když mě někdo osloví, nadchnu se pro věc a jdu do toho. Navíc věřím, že pokaždé, když mě něco nadchne, stojí za to se tomu věnovat. Skončím tedy asi až v den, kdy získám pocit, že už neodvádím dobrou práci. Do té doby budu dělat vše, co mě baví. Točit klipy, reklamy, filmy, dokumenty, fotit a psát.

Často hovoříte o lásce k nezávislému filmu. Pociťujete při natáčení filmů úplnou tvůrčí svobodu?

Bohužel film je v tom ohledu těžká disciplína. Protože je velmi nákladný, že za vámi pokaždé stojí někdo, kdo ho platí. Hudebníci, malíři či spisovatelé to mají jednodušší, mohou se víc soustředit na svou kreativitu. Na filmování je často největší výzvou přesvědčit lidi, že to stojí za to, a projekt realizovat. Každý zúčastněný k němu má co říct. Ale stejně jako u hudebních klipů i v něm mám štěstí, že mi lidé věří a zajímá je můj názor.

Co vás nyní nejvíc naplňuje?

V současné době jsou to právě filmy. Baví mě vyprávět delší příběhy, nicméně díky Rammstein přemýšlím i o natáčení dalších koncertních filmů. Zatím jsem jich moc nenatočil a reakce na tento jsou skvělé.