Písně z debutu Sing To The Moon jste znovu nahrála s Metropole Orkest, na druhé desce The Dreaming Room spolupracujete s Londýnským symfonickým orchestrem. Máte pocit, že k vaší hudbě se víc hodí orchestrální aranžmá?

Možnost pracovat s takovými tělesy byla výzva. Miluji zvuk velkých ansámblů, to, jak pestrý a mohutný hudební prostor dokážou vytvořit. Původně jsem chtěla zjistit, jak budou mé písně působit v novém orchestrálním aranžmá, což umožnila právě pódiová spolupráce s Metropole Orkest.

Když jsem slyšela výsledek, řekla jsem si, že je to úžasná cesta, ve které musím pokračovat. Proto jsem na druhém albu The Draming Room spolupracovala s Londýnským symfonickým orchestrem. Ale zároveň na desce využívám elektroniku, nejrůznější druhy bicích nástrojů, elektrické kytary a syntezátory. Mám ráda změny, příště třeba zkusím něco úplně jiného.

Co bylo pro váš hudební vývoj důležitější, studium kompozice na konzervatoři při Birminghamské univerzitě, nebo poslech Milese Davise či Niny Simone, které uvádíte mezi svými inspiracemi?

Když jsem byla mladší, poslouchala jsem s rodiči široké spektrum muziky. Vše u mě bylo o pocitu, o radosti z kreativity. Užívala jsem si nápaditost klasické i moderní hudby, její melodičnost a procítěnost. Kdybych se nenaučila vnímat hudbu bez žánrových předsudků, nikdy bych neskládala a nezpívala tak, jak komponuju a zpívám.

Studium na konzervatoři bylo důležité, pomohlo mi získat potřebné znalosti a dovednosti. Stejně důležité jako hraní v popových kapelách, když jsem byla teenager.

Královská shakespearovská společnost u vás objednala hudbu k novému nastudování tragédie Antonius a Kleopatra. Co jste na prestižní nabídku říkala?

Nabídka mě nejdříve trochu vylekala, ale zároveň vzrušila. Jde o zodpovědný úkol. Přemýšlela jsem o svém vztahu k Shakespearovi i o tom, proč chtějí hudbu od někoho, kdo dělá R&B. A došlo mi, že vlastně v písních řeším podobná nadčasová témata, podobné emoce, jaké inspirovaly Williama Shakespeara. Proto snad mohu přispět i k vyprávění tohoto slavného příběhu.

Po hudební stránce se neomezuji, v úzké spolupráci s režií vytvářím paletu zvuků, které mohou představení pomoci. Hodně pracuji se smyčcovými nástroji a vícehlasy. Výzvy mě lákají a vzrušují.

Spolupracovala jste s řadou významných hudebníků, třeba s jazzovým kytaristou Johnem Scofieldem. Které hudební setkání považujete za nejzajímavější?

Těžko se mi vybírá jediné, ale jako první mě napadlo to s Nilem Rodgersem (kapelník funkové kapely Chic, pracoval s Dianou Rossovou, Davidem Bowiem, Mickem Jaggerem i Lady Gaga – pozn. aut.). Má úžasné nápady. Mohla jsem s ním podrobně diskutovat o své hudbě a on přesně věděl, čeho chci dosáhnout a jak to provést. Je chápavý spolupracovník, se kterým se umělec cítí pohodlně.