„Kamarádi i fanoušci nám často říkali, že bychom staré věci, které nikdy nevyšly, měli natočit. K tomu se přidal Standa Padrůněk, bratr našeho zesnulého baskytaristy Vládi, který navrhl, že by rád nějakou Vláďovu připomínku podpořil. Tvrdil, že hraní v Energitu byla jeho nejšťastnější éra,“ řekl Právu kytarista Luboš Andršt.

Kapela přišla na svět v roce 1972. V její původní sestavě kromě Andršta byli zpěvák Ivan Khunta, baskytarista Vladimír Padrůněk a bubeník Jaroslav „Erno“ Šedivý. „Jako muzikanti jsme k sobě tíhli,“ vysvětlil Andršt. „Fakticky si myslím, že jsme kapelu založili v pražské restauraci U Zpěváčků, kam jsme chodili. Abychom hráli spolu, tam navrhl Erno.“

Název si vybrali podle bonbónů stejného jména. „Byly tehdy strašně populární,“ usmál se Andršt. „Zároveň nám ale to slovo evokovalo energii, kterou jsme v sobě měli, a když půjdu víc do hloubky, byl to i odkaz na energetickou podstatu života.“

První sestava byla rocková. Odvíjelo se to od hudebního cítění Khunta a Šedivého. „Ivan měl nádherný hlas, byl to jeden z nejlepších zpěváků, kteří u nás tenkrát byli.

Kdyby tady kluci zůstali, udělali by tu určitě víc práce než tam. Oni se ale rozhodli z politických důvodů zemi v roce 1973 opustit.

Měli pocit, že je někdo sleduje a že jim hrozí nebezpečí. Koupili si tedy zájezd s tehdejší Cestovní kanceláří mládeže, každý extra, a během jednoho týdne odjeli,“ řekl Andršt.

Ještě předtím ale režim kapelu zakázal. „Řekli nám, že po našem koncertě ve středočeských Pečkách, na který přijelo hodně lidí z Prahy a jenž skončil tak pozdě, že už do hlavního města nejel žádný vlak, si naši fanoušci sedli na koleje a zastavili mezinárodní rychlík, do kterého pak nastoupili a odjeli domů. Prý jsme to zavinili my, protože jsme hráli hudbu, která lidi k takhle agresivnímu chování vyprovokovala.

Byl to samozřejmě nesmysl. Energit se komunistům nehodil do krámu, protože hrál americkou muziku, zpíval anglicky a propagoval západní kulturu, což se neslučovalo s výchovou socialistické mládeže,“ osvětlil Andršt.

Po tři čtvrtě roce se kapela mohla na pódia vrátit, ale bez dvou svých zakládajících členů už to nebylo ono.

„Zkoušeli jsme to s různými muzikanty, třeba i s Vláďou Mišíkem. Jenže v té době na tom byla rocková scéna u nás špatně. Muzikanti nevydrželi existenční nejistotu, která tu byla, a buď utekli, anebo se zaregistrovali jako lidoví hudebníci a za koncerty brali velmi nízké honoráře, které je nemohly uživit. A tak chodili ještě mýt okna, pracovali v kotelnách a podobně. Ti, kteří hrát uměli, zamířili do populárních popových skupin, do kterých je rádi brali, protože byli lepší než původní muzikanti. Zůstala jen hrstka zatvrzelých,“ přiblížil zlé časy Andršt.

Kapela fungovala dál. Po čase se přiklonila k instrumentálním skladbám a v roce 1980 se rozešla. Ke koncertům se vrátila v roce 2006 a o sedm let později začala točit Šíp času. Z demoverzí z roku 1973 na něm jsou čtyři písně – Blue Dance, Freedom, Loneliness a Moth (Noční motýl). Zbývající dvě, Imprints a Time’s Arrow, vznikly jako vzpomínky na zesnulého baskytaristu.

Současnou sestavu Energitu kromě Andršta tvoří Jan Holeček (zpěv, klávesy), Vladimír Kulhánek (baskytara) a Jiří Zelenka (bicí). Pokud bude o jejich hudbu zájem, mají prý v plánu koncertovat.