Inscenace je velkým hereckým sólem Tomáš Pavelky v roli Arnolfa, jehož režisér obklopil sice akční, leč i popisnou a na jednostrunné typy postav zjednodušenou fraškou, jež vychází z komedie dell’arte směrem k postmoderní všehochuti. Vejde se do ní rapování, bitky, spousta křiku, pobíhání, pádů a krvavě kašírovaných ran, a dokonce i tlupa indiánů.

Uprostřed tohoto balábile, dobře podpořeného hudbou Ondřeje Brouska, ční osaměle a velkolepě Pavelkův zbohatlický měšťák, který svůj život zasvětil studiu dokonalého manželství. Ze své schovanky si vychoval ženu svých snů, nevzdělanou, naivní a hloupou, v přesvědčení, že bude tvárným materiálem k formování poslušné a oddané ženy.

Inscenace je velkolepým hereckým sólem Tomáše Pavelky.

Inscenace je velkolepým hereckým sólem Tomáše Pavelky.

FOTO: Viktor Kronbauer

Ve chvíli, kdy Anežka podlehne kouzlu mladíka Horáce, se mu ale zřítí jeho po léta budovaná vzorová manželská konstrukce jako domeček z karet.

Pavelka vytváří celistvou a do jemného hereckého detailu propracovanou existenciální studii člověka, jemuž se zhroutil svět. A nepotřebuje to ilustrovat zpřeházeným nábytkem, pobíháním a křikem. Jeho nejsilnější zbraní je přímý dialog s diváky, kteří jsou mu bližším partnerem než postavy Molièrovy komedie.

Jim se svěřuje se svým krachem, před nimi předvádí svůj vpravdě tragikomický pád. A vychutnává si ho celým svým dlouhým a hubeným tělem, jež zaplétá do neuvěřitelných poloh, skrze příkladnou deklamaci Molièrova alexandrinu hraje a zároveň zvnějšku komentuje postavu věčného žárlivého jedermana, který naletěl sám sobě.

V závěru Molièrovy komedie se překvapivě dostaví i indiáni.

V závěru Molièrovy komedie se překvapivě dostaví i indiáni.

FOTO: Viktor Kronbauer

Je to dokonale vystavěná herecká ekvilibristika, nikoli ovšem samoúčelná, ale v inscenaci osamocená.

Ostatní jsou jen typy: Horác (Dominick Benedikt) coby vystajlovaná superstar v oblaku zlatého prachu, Anežka (Tereza Terberová) proměňující se skokem z porcelánové panenky do přidrzle omrzelé holky, na karikaturu primitivních blbů zjednodušená dvojice sluhů (Marek Holý a Simona Postlerová). Výjimku tvoří okrajová postava Chrysalda, v němž Jan Šťastný jde přesně a s citem po smyslu textu.