Minule jste vystupovali s rockovou rytmikou ze skupiny Bratson. Hrajete s nimi stále?

Ano, nyní jsme na turné a to s námi jedou. Je těžké vytvářet tvrdý zvuk jen za pomocí tradičních korejských nástrojů a nám chyběl energický zvuk heavy metalu a punk rocku Potřebovali jsme bubeníka a baskytaristu, tak jsme si je napřed najali a teď jsou regulérními členy Jambinai.

Jak skládáte vaši osobitou hudbu, ve které kombinujete tvrdý rock se zvukem korejských nástrojů?

Když skládám hudbu, soustředím se na naše obsazení a instrumentální techniku spoluhráčů. Mnoho korejských skladatelů, kteří míchají tradici se západní hudbou, opomíjí unikátní zvuk tradičních korejských nástrojů a tradiční instrumentaci. Já se naopak na něj soustředím, aby se neztratil jeho výjimečný charakter.

Používáte tradiční nástroje i při komponování?

Samozřejmě, protože Jambinai mají v obsazení tradiční korejské nástroje

Jste jediný autor písní?

Zpočátku jsme všichni tři skládali společně, ale teď většinou materiálu skládám já, devadesát, pětadevadesát procent.

Připravujete něco nového?

Nové album uděláme možná za rok, za dva, teď jsme vytížení koncertováním po Evropě. Ale já potřebuju složit novou hudbu, jenže nemám čas na psaní nových písní. Po turné budu tvořit písně pro další desku.

Jsou vaše písně jen osobitým hudebním vyjádřením, nebo mají i nějaké poselství pro společnost?

Některé písně mají společenský podtext, zejména ty na druhém albu. Písně They Keep Silence a For Everything That You Lost nesou poselství pro společnost. Sám se inspiruji i společenskými tématy, nejen uměním.

Vnímal jste období vlády odvolané prezidentky Pak Kun-hje jako chmurné?

Odvolání prezidentky představuje bod zlomu v Koreji. Její vláda představovala dobu temna, protože bývalá prezidentka byla diktátorka. Ale už není prezidentkou, už je odvolaná. Myslím si, že Koreji se teď daří lépe, ale hodně věcí se ještě musí změnit. Možná však teď bude v Koreji snazší hrát a bude to jednodušší i pro další umělecké žánry.

Na začátku roku se provalilo, že v Jižní Koreji byla rozsáhlá černá listina umělců.

Mnozí umělci, kteří se vyjadřovali o Pak Kun-hje nebo jejím otci Pak Čong huim, což byl taky prezident a diktátor, který vládl zemi asi sedmnáct let, na ní bylo. Mnoho umělců, kteří kriticky vyjadřovali o situaci (v zemi) nebo o diktátorce, dali na černou listinu. Pak se nemohli vyjadřovat o ní a o jejím otci. Mnoho umělců na černé listině nemohlo tvořit, komponovat, natáčet filmy. Byl na ní i můj přítel, takže nedostával podporu od vlády a nemohl tvořit hudbu a některé skladby taky nemohl hrát na pódiu

Jak je pro vás důležité svoboda?

Hudba a umění vůbec jsou vyjádřením svobody a svoboda umožňuje umělci, aby se vyjadřoval pestřeji. Když není v umění svoboda, pak je umění jen opěvováním prezidentky nebo národa či kapitalismu, ale to není žádné umění. Umění musí mít svobodu, potřebují ji, pomocí umění se mohou vyjadřovat k mnoha věcem.