Prosincovou premiéru zhatilo vážné zranění Jana Grundmana. Domýšlelo se, přezkušovalo a oprašovalo až do první březnové neděle. Ta ale ukázala, že k průměru míří příběh nejen proto, že se dítko narodilo hodně přenošené.

Renesance po našem

Kolik dramatičnosti je ukryto v Michelangelově době! Ve Florencii vládli Medicejové, kteří si troufali stavět se i proti papežům, z nichž Alexandr VI. zastupoval v Římě jiný mocensky proslulý rod – Borgiů. Vlastní sny o vladaři snoval Machiavelli, malbami, kresbami, vynálezy a vhledy do věd hýřil da Vinci, proti prostopášnosti a zkaženosti nejen hřímal Savonarola, kolem řádila inkvizice… Končilo 15. století.

Modelem na sochu Davida stojí Michelangelovi (Jan Grundman) Francesco Granacci (Jakub Šafránek).

Modelem na sochu Davida stojí Michelangelovi (Jan Grundman) Francesco Granacci (Jakub Šafránek).

FOTO: Jiří P. Kříž, Právo

Jak je možné stvořit smysluplný otisk toho všeho, ukázal pozapomenutý film Carola Reeada z roku 1965 Ve službách papeže. Lagronová si ale tentokrát s množstvím materie ani trochu neporadila. Dokonce se jí nechala zadusit. Snaha vytvořit kontrasty se scvrkla na teze, místo dialogů duní do publika filozofující moudra prozrazující neschopnost přivést na jeviště skutečné střety. Jsou to jen jakési jejich skici.

Po čase, který umění přál, přichází doba, jež se staví proti němu

Dílo zkázy dokonala „dokonalá“ kašírka kararského mramoru – polystyrénové kvádry. Moderní divadlo, které si jindy hravě poradí a počítá i s diváckou představivostí, je tím pádem najednou doslovné až běda. Nemusím snad dodávat, že chudák Grundman stačí tu pěnovou hmotu akorát několikrát přeříznout. Ono se s ní nic jiného ani dělat nedá.

Abychom pochopili, jak je renesanční Florencie nadčasová, udělala kostymérka Marija Havran (nebo je to kostymér?) z některých postav nedbalé elegány (Grundman nebo Granacci Jakuba Šafránka). Ze Soderiniho Martina Slámy naopak ocvočkovaného frajera. Savonarolu Bedřicha Výtiska a další přizdobili piercingem.

Příběh z čítanky

Silný je Kámen a bolest jen místy. Třeba tam, kde Magdaléna Tkačíková jako Maddalena Medicejská s Grundmanem-Michelangelem vystřihnou slavnou sochařovu Pietu. Tudy měli inscenátoři přemýšlet pečlivěji. Výsledek mohl být přesvědčivější.

Co v Brně vzkazují? Po čase, který umění přál, přichází doba, jež se staví proti němu. To velké se prosadí tak jako tak, nebude jím ale Kámen a bolest. Je to všechno hodně čítankové, a když se školní dítka, kterým by mohla být inscenace určena, nabaží kostýmních efektů, umřou nudou. Ani nebudou tušit, kdo je kdo a co je co.

Karel Schulz, Lenka Lagronová: Kámen a bolest
Režie: Marián Amsler, dramaturgie a inscenační úprava: Marie Špalová, hudba: Ivan Acher. Premiéra 5. března v divadle Reduta ND Brno.

Celkové hodnocení: 50 %