„Po vydání předešlé desky Taste Me jsme absolvovali koncerty, které do naší existence nic převratného nepřinesly. Naštěstí už ale neřešíme, jestli je to špatně, anebo dobře. Na scéně jsme sedmnáct let, hudbu máme rádi a budeme se jí nadále věnovat bez ohledu na to, jestli to kapele přinese velkou popularitu. Ale pozor, pořád nám jde o to, aby na naše koncerty chodili lidé a aby se jim líbily naše písničky,“ vysvětluje zpěvačka Sany.

Pankix měli před zhruba deseti lety velmi slušně našlápnuto. Byli oblíbenci porotců, neboť uspěli v několika vyhledávacích soutěžích (Skutečná liga, Rock Nymburk, Rockfest Dobříš), a hovořilo se o nich jako o faktické klubové naději. V jejich na mainstream přece jen poněkud alternativním zvuku byly zajímavě vkomponovány housle a u mikrofonu stála žena.

Nikdy však neměli to štěstí, aby narazili na dobrého manažera, který je vezme za své a ujme se plánování a realizování dalších kroků. „Když už došlo s nějakým manažerem ke kontaktu, ukázalo se, že nemá čas nebo pro něj nejsme dost mainstream,“ říká kytarista Mára. „My potom začali zakládat rodiny a do našich životů přišly jiné priority, které nás přiměly k tomu, že jsme v muzice přestali tlačit na pilu.“

On i Sany se shodují v tom, že takové prozření bylo dobré.

Nástup češtiny

Novým počinem mělo původně být šestiskladbové minialbum. Pankix se dohodli na spolupráci s producentem Jiřím Burianem a jemu se nové skladby natolik líbily, že přesvědčil kapelu, aby složila další a natočila celé album. Stalo se, přičemž se Burian ve studiu projevil jako skvělý motivátor.

„Vlil nám novou krev do žil. O věcech, o kterých jsme třeba pochybovali, on nepochyboval vůbec a věděl, jak se jich chopit,“ říká Sany.

„V minulosti jsme zpívali česky, potom anglicky a na předešlé desce Taste Me byla polovina textů v češtině a polovina v angličtině. Dost lidí nám ale říkalo, že bychom se měli rozhodnout, jak budeme zpívat. My se kvůli tomu v kapele i dost dohadovali, ale před nahráním nového alba jsme se rozhodli, že texty budou znovu v češtině,“ vysvětluje zpěvačka Sany.

Pankix se v nich dotýkají některých společenských témat a vnímají dnešní svět kolem.

„Naším favoritem je písnička Spolu, která hovoří o osamocení. Je o tom, že mnoho lidí se ve vztahu s partnerem cítí osamocených kvůli moderním technologiím,“ říká Mára. Brzy by měl k této skladbě vzniknout videoklip. Písnička Víceúčelová už ho má, natočen byl na podzim.

Chtěli by klip s Milanem Caisem

Pankix patří k těm, které rozhlasoví dramaturgové do svých rotací obvykle nezařazují. Po letech na hudební scéně vědí, že zřejmě nedostanou šanci, protože málokdo z rozhlasových šéfů riskuje špatné ohlasy konzervativních posluchačů a raději nenasadí do rotace píseň od méně známé kapely.

„Po těch letech, co to v rádiích zkoušíme a sledujeme zkušenosti spřátelených kapel, si už moc nedokážu představit, že by se nějakému rozhlasovému dramaturgovi líbila neznámá kapela a on ji sám od sebe zařadil do vysílání,“ říká trochu smutně Sany.

Pankix přesto jedou dál. Chystají se na letní festivaly a plánují koncerty. Chuť a elán mají, o ty nikdy nepřišli.

„Také bychom se chtěli domluvit s Milanem Caisem z kapely Tata Bojs, aby se s námi podílel na klipu k písničce Digitální stopa, v níž zpívá. Tak snad to vyjde,“ dodává ještě Mára.