Dvacet let od prvního, kultovního Trainspottingu režiséra Dannyho Boylea se ve skotském Edinburghu znovu potkají čtyři hrdinové ve stejném obsazení: Renton (Ewan McGregor), Spud (Ewen Bremner), Sick Boy (Jonny Lee Miller) a Franco (Robert Carlyle). Edinburgh je jiný, a v mnohém stejný, oni jsou jiní, a v mnohém stejní.

„Nebylo to poprvé, kdy jsme o pokračování přemýšleli. Mluvili jsme o něm průběžně pořád. Jenže ještě po deseti letech vypadali všichni skoro stejně jako v prvním filmu, a to nedávalo smysl,“ řekl v Berlíně Danny Boyle.

„Až přede dvěma lety jsme se scenáristou Johnem Hodgem a s autorem předlohy Irvinem Welschem vyrazili do Edinburghu. Hodge pak napsal nový scénář, který smysl dával a mně i hercům se líbil. Je o čase, o středním věku a o tom, co se s člověkem za dvacet let stane,“ dodal.

Název T2 Trainspotting musel schválit James Cameron kvůli podobnosti s jeho filmem Terminátor 2: Soudný den, který vešel ve známost právě jako T2. Boyle to vysvětlil: „Nechtěl jsem obyčejný název Trainspotting 2 a myslím, že postavy filmu by si právě T2 přály.“

Film má opět nezaměnitelnou atmosféru, tragikomický pohled na jednotlivé postavy, jasně vychází z původního Trainspottingu. Boyle přiznal, že nostalgie byla v tomto případě velmi silným zdrojem, který si dokonce musel hlídat jak v ději, tak v soundtracku, který je obdivuhodným mixem starého a nového. Trainspotting vejde do českých kin ve čtvrtek.

Večeře, která se nevydařila

Jedním z prvních soutěžních snímků byl americký film Dinner (Večeře) režiséra Orena Movermana. Do hlavních rolí obsadil Richarda Gera, Lauru Linneyovou, Steva Coogana a Rebeccu Hallovou. Dva páry, které se sejdou na večeři v superluxusní restauraci, tvoří bratrské duo vysokého politika a nezaměstnaného učitele dějepisu a jejich manželky.

Napětí, které je mezi bratry dlouhodobé, zesílí, když musí společně řešit, že se jejich děti, dospívající bratranci, dopustili zločinu, který patrně nikdy nebude objasněn, ale rodiče o něm vědí. Jak s takovou informací naložit?

Film, jehož ústřední zápletka připomene snímek Bůh masakru Romana Polanského, se neodehrává jen během večeře, ale ve zpětných záběrech se vrací do minulosti bratrů i k odkrytí onoho zločinu divákům. Nicméně právě rozbití filmu na „dříve“ a „nyní“ mu ubírá na působivosti a závěr bohužel nevyznívá příliš pravděpodobně.

Gere, jedna z největších hvězd úvodních dnů Berlinale, však byl spokojen, stejně jako když ho před třemi lety Moverman obsadil do filmu Time Out od Mind, kde hrál bezdomovce a nikdo mu tu postavu příliš nevěřil. Role vysoce postaveného politika mu sice sedí lépe, ale publikum v ní nadchl méně než ve svých divácky atraktivnějích filmech.

Geoffrey Rusch jako Giacometti

Americký herec a režisér Stanley Tucci (hrál v Hunger Games a v březnu ho uvidíme v hrané adaptací animované klasiky Kráska a zvíře) představil v soutěži svůj pátý režijní opus Final Portrait. Geoffrey Rush v něm představuje švýcarského malíře a sochaře Alberta Giacomettiho v posledních letech života v Paříži poloviny šedesátých let minulého století. Požádá mladého amerického kritika, aby mu seděl modelem.

Jejich setkání jsou však přerušována jak četnými návštěvami bister a barů, tak Giacomettiho vlastními záchvaty tvůrčí beznaděje i jeho hádkami s manželkou o peníze, s nimiž umělec nakládá, mírně řečeno, s nadhledem. Sezení příbývají, mladý muž několikrát odkládá svůj odlet…

Rush předvádí další ze svých vynikajících hereckých koncertů, v roli starého muže s věčnou cigaretou, s uměleckými pochybnostmi a pozdními záchvaty bohémského života je dokonalý, ale o mnoho víc než jeho hereckou one man show film nepřináší.

V neděli večer pak měl slavnostní premiéru film Přes kosti mrtvých režisérky Agnieszky Hollandové s českou koprodukční účastí a s Miroslavem Krobotem v jedné z hlavních rolí.