Nahráním Beethovenových sonát završíte několik let, kdy se systematicky věnujete jeho dílu. První ze čtyř alb jste nahrál začátkem letošního roku. Jaké bylo nahrávání?

Proces nahrávání je zajímavý tím, že mu chybí energie koncertních síní. Mám na mysli energii, která vzniká kontaktem s publikem. Ve studiu se odehrává jiný příběh, který bych přirovnal k destilaci. Snažíte se zachytit nejčistší formu daného díla. Dokola hrajete a posloucháte, co vzniklo, abyste se dostal hudbě co nejblíž a nahrál ji co nejintenzivněji. Při nahrávání nedochází ke spontánním momentům, které jsou při koncertu funkční, ale na albu by nefungovaly. Člověk musí znovu promyslet a uzpůsobit styl hry.

Objevil jste na sonátách, které už vám byly dříve důvěrně známy, při nahrávání něco nového?

Naučil jsem se o nich velmi mnoho, ale v to doufám pokaždé, když je hraju. Když se to nestane, mám pocit, že jsem svou práci neodvedl poctivě. Ovšem ve chvílích, kdy pracujete na nahrávce s vědomím, že to, co vznikne, přetrvá, je proces učení silnější. Člověk si v tu chvíli klade mnoho otázek a věci, které už považoval za dané, znovu zváží. Je to velmi přínosné.

Minulý rok jste odehrál sérii koncertů na několika místech Izraele, včetně rodného Nazaretu. Jaký byl váš nejsilnější zážitek spojený s těmito koncerty?

Hudebně to bylo v podstatě stejné jako kdekoli jinde na světě. Některý koncert se povedl víc, jiný méně, to je obvyklé. Ale z lidského pohledu pro mě byl velmi dojemný moment, kdy jsem hrál ve vesnici, ve které klavírní koncert snad nikdy dřív nebyl. Rozhodně tam nikdy nezněl Beethoven. Přímost a bezprostřednost reakcí na jeho hudbu byla nádherná. Bylo úžasné vidět, jak muzika k posluchačům proniká.

V tu chvíli jsem cítil, že hudba je univerzální jazyk. Dojalo mě, že lidé vůbec přišli a byli zvědaví. Přitom v té vesnici se našli i lidé, kteří si pořádání akce nepřáli. Ovšem jiná část vesnice ji podpořila. Vznikla diskuse. Bylo to poprvé, co jsem v souvislosti s klavírním koncertem zažil nějakou kontroverzi. Nakonec hudba ty bariéry prolomila.

V dokumentu o těchto koncertech jste říkal, že jste většinu života strávil utíkáním od politiky, protože jste chtěl jen hrát. Máte už dnes jiný názor?

Ano, myslím, že v tom hraje roli i můj věk. Nejsem sice ještě starý, je mi čtyřicet, ale už to přehodnocuju. Dřív jsem se nechtěl ničím jiným než pianem zabývat. Přičítám mládí, že jsem utíkal před velkými otázkami. Nyní jsem už ale připraven se jimi zabývat a hrát určitou roli. I dřív jsem o společenských otázkách přemýšlel, ale nemyslel jsem si, že bych na ně měl reagovat. To se změnilo. Pořádám například v Berlíně hudební akademii pro uprchlíky.

Proč jste začal hrát právě na klavír a jak jste přišel ke svému prvnímu nástroji?

Moje maminka vyrůstala v misionářské škole, kterou vedly francouzské řádové sestry. Vzpomínala na to, jak hrávaly na klavír, jako na oblíbenou část svého dětství. Než jsem se narodil, prosila otce, aby klavír sehnal. Nevěděl, jak ho získat, ale měl velmi staré auto. Bylo tak staré, že bylo neprodejné. Doslechl se však, že někdo v práci má rovněž piano tak staré, že ho nemůže prodat. A své auto s ním za ten nástroj směnil. Dlouho na něj nikdo nehrál a sloužilo jen jako suvenýr mé maminky.

Pak jsem ho ale objevil já. Nemohu ani říct, že jsem si ho zamiloval. Byl jsem jím posedlý. Velmi rychle jsem se rozhodl, že budu klavíristou. To rozhodnutí jsem učinil ještě předtím, než jsem viděl jakéhokoli jiného hudebníka na ten nástroj hrát.

Jste tím nástrojem pořád stejně posedlý?

Ano. Ve velké míře. Podívejte, vždyť já vedle té černé krabice trávím většinu života.

Jsem posedlý jak hudbou, tak přímo nástrojem. Jsem fascinován nesmírnými možnostmi, které nabízí. Je to okno do nekonečného světa hudby. Otvírá mi neuvěřitelné bohatství. Hrou na piano můžete strávit ne jeden, ale deset životů a nepřestane vás bavit. Kromě toho jsem na něm fyzicky závislý. Když jedu na dovolenou a vědomě se rozhodnu nějaký čas nehrát, první týden velmi trpím.

Je něco, co byste si přál, aby lidé o Beethovenovi věděli, než přijdou na koncert?

Je mnoho věcí, které jsou na jeho životě zajímavé, ale už jen samotným poslechem jeho hudby se o něm víc dozvídáte. Nemyslím si, že by bylo nutné mít jakékoliv konkrétní znalosti, abyste mohli jeho hudbu prožít. Obzvlášť Beethoven je opravdu natolik bezprostřední, že působí bez ohledu na kontext. Promlouvá přímo k vašemu srdci.

Dílo kterého dalšího skladatele byste rád takto podrobně prozkoumal?

Jednoznačně mě zajímá Robert Schumann. Ten je pro mě velmi důležitý a rád bych se mu brzy věnoval.