Jak vypadá situace v této chvíli?

Myslím, že to nejhorší je přetrvávající nejistota. Vláda už mohla problém rozetnout minulý rok, ale rozhodnutí zase odložila. Osobně věřím, že se už limity těžby u Horního Jiřetína prolamovat nebudou, devastace krajiny skončí, město bude zachráněno a stejně tak zůstane stát i barokní kostel francouzského architekta Jeana Baptisty Matheyho.

Jak významný byl Mathey pro české a středoevropské umění?

Skoro všichni znají jeho díla v Praze, zámek Troja nebo kostel sv. Františka u Karlova mostu. Byl to první architekt, který přenesl z Říma do střední Evropy ušlechtilý barokní styl vyhýbající se dobovým extravagancím. Až po něm následovali Fischer z Erlachu se svými chrámy v Salcburku nebo Domenico Martinelli s vídeňskými paláci a zámkem ve Slavkově. Do dějin baroka v českých zemích se Mathey zapsal i jako nejpravděpodobnější učitel Jana Blažeje Santiniho.

Mathey se narodil ve francouzském Dijonu. Obrátili se čeští historikové umění někdy na Francouze s žádostí o pomoc a mezinárodní solidaritu?

Přímo v Horním Jiřetíně se v roce 2014 pořádala vědecká konference a zúčastnil se jí náš francouzský kolega Laurent Toulouse, který tehdy působil jako první rada francouzské ambasády v Praze a radil nám, kde máme hledat Matheyovy vazby k francouzské architektuře. Ale o Horní Jiřetín se nezajímají jen Francouzi. Když se v říjnu 2016 uskutečnila další konference na stejném místě, přijeli na ni odborníci z Itálie a Nizozemska. Pohled na vybagrovanou krajinu z terasy jiřetínského kostela nebo z blízkého barokního zámku Jezeří je šokoval. Něco podobného lze vidět snad jenom v Africe nebo na Sibiři.

Když se položí otázka, co je důležitější, zda uhlí, nebo kostel, jaká je na to zodpovědná odpověď památkářů a historiků umění?

Až těžba skončí, a ona jednoho dne opravdu skončí, vyvstane otázka, co udělat, aby v tom kraji lidé rádi žili, rádi se tam usazovali a rádi tam jezdili. Přes devastaci má kraj mezi Mostem a Horním Jiřetínem pořád značný kulturní a turistický potenciál. Jsou tam Středohoří a Krušné hory, zámky Jezeří, Červený Hrádek, Duchcov, Bílina, přesunutý gotický kostel v Mostě, barokní kostely v Mariánských Radčicích, Litvínově a Horním Jiřetíně. Jde o to, aby se památky už neničily, protože v jejich přitažlivosti a kráse spočívá jedna z nadějí pro budoucnost.

Odpovídá náš památkový zákon potřebám doby?

Není špatný, nicméně přijat byl před listopadem 1989, takže nedostatečně řeší poměr mezi právy soukromých vlastníků památek a nároky veřejného zájmu o jejich ochranu.

Musím ale říci, že s tím se potýká památkové zákonodárství v celé Evropě už od vzniku státní památkové péče v polovině 19. století. U nás se nicméně stává, že se některé nové zákony nepovedou, nebere se ohled na všechna jejich úskalí, takže nevím, zda by nebylo lepší zůstat u toho starého a jen ho pomalu zdokonalovat.

Která další architektonická díla jsou podle vás v současné době ohrožena?

Především stavby z padesátých až sedmdesátých let dvacátého století. Přišli jsme už o Bruselský pavilon, obchodní centrum Ještěd v Liberci, hotel Praha, budovu textilní továrny v Prostějově, demolice hrozí Transgasu, české ambasádě v Berlíně, nádraží v Ostravě-Vítkovicích a Havířově.

Někteří pravicoví publicisté vtloukají lidem do hlavy, že jde o stavby ošklivé a komunistické, ve skutečnosti však jde o hodnotné architektonické výkony, kterých si máme vážit, a ne je pomlouvat a ničit.

Stejně tak mě trápí poškozování siluety historických měst výškovými budovami, třeba v Olomouci, kde učím na univerzitě.