Článek
Na konci loňského roku vydal Jamie T. svou čtvrtou desku. Jmenuje se Trick a snoubí se na ní... hip-hop a indie rock. Tak jako na druhém albu Kings & Queens (2003) či třetím Carry On The Grudge, na němž hrál neformální roli i vliv folku. Snažil-li se tedy na předposledním počinu Jamie T. svůj akční rádius rozšířit, na novince se vrátil zpět.
Tucet skladeb nabízí spojení kytarového rocku, agresivního hip-hop a velmi příjemného zpěvu. Jamie T. má v barvě hlasu rockový feeling, stejně tak klid, který obvykle šíří písničkáři, a emoce, jež dokáží pojmout mimořádní zpěváci. Jeho hlas je na scéně zaměnitelný, to ano. Fakticky je ale jistý a stojí na pevných základech.
Jeho písničky jsou trochu složité. Hraje si v nich s aranžemi, obdivuje v nich pohyb na poli zvukových rejdů a výsledek svědčí o tom, že se jeho hudební práce podobá všemu a současně ničemu. Jamie T. naznačí, nicméně záhy uteče a naznačí zase něco jiného. Jeho umělecká hravost je patrná i v produkci desky a její dramaturgii.
Obal alba Trick.
Čerpá z hudby osmdesátých a devadesátých let, a to především v uhrančivém zvuku kytary a hip-hopovém dovádění. Opírá se o post punk, oprašuje grunge, přitom se nemotá v kruhu. A pokud bychom to měli velmi zjednodušit, pak jeho filozofií je crossover.
Nejzajímavější je v kompozicích, v nichž ctí melodii a tradiční řád, tedy především v písních Tescoland, Dragon Bones, Joan Of Arc nebo Crossfire Love. Ty z alba doslova vystupují a demonstrují i to, že Jamie T. je přítelem silných slov a deklamací. Však je v něm z velké části raper s nevymáchanou pusou.
Během čtyři desek se ve svém hudebním smýšlení zásadně nezměnil ani neposunul. Umí už ale napsat písničky, které mají až hitový potenciál, a činí tak navíc přirozeně a lehce.
| Jamie T.: Trick |
|---|
| Universal Music, 48:46 |