Jak vznikl nápad psát sloupky Bez jablka?

Losekoot: S Milošem jsme se potkali na společném psaní Románu v cloudu. Po jeho skončení jsme zjistili, že se nám pospolu píše dobře a chtěli bychom v tom pokračovat i tehdy, když nám za to nebude nikdo platit. Tak jsme vymysleli blog, který budou psát dva lidé. Hledali jsme společné téma a přišli na to, že genderová témata nás baví, společně jsme nad nimi strávili spoustu času.

Témata jsou velmi osobní. Nepřipadáte si teď obnažení?

Říha: Když jsme témata vymýšleli, kroužili jsme kolem toho, abychom byli osobní, ale zároveň si přímo do soukromí nikoho nepustili. Svým způsobem jsme se snažili zobecnit principy toho, jak funguje vztah mezi mužem a ženou.

Losekoot: Na první pohled to vypadá, že je to hodně osobní, ale reakce lidí je taková, že to tak mají také. Řešíme, kdo má na rande zaplatit, jestli když platí muž, je to ještě gentlemanské, nebo už je to urážka a feministka mu dá po puse. Není to tak, že bychom vykládali vlastní život.

Někdo může knihu vnímat jako jakousi bibli vztahů. Obsahuje nějaké rady?

Říha: Rady v ní nejsou. Má dikci lehkého sarkasmu a cynismu, který si dělá legraci z nás samotných. Svět se mění tak rychle, že nejistotu ve vztazích lidé prožívají napříč generacemi. My vyprávíme o světě dnešních třicátníků.

Losekoot: Manuály píší lidé, kteří tématu rozumějí. My máme antimanuál, píšeme o tom, čemu nerozumíme.

Kniha patří do skupiny blogerských. V čem se od nich liší?

Losekoot: Když jsme na ní začali pracovat, věnovali jsme mnoho pozornosti tomu, aby fungovala sama o sobě, aby když ji má tetička z malého města otevře, nepotřebovala v tu chvíli vědět, že jsme blogeři a píšeme blog. Aby to zkrátka nebyla kniha pro naše fanoušky a pro naši komunitu.

Říha: Blog je jen forma, způsob vyprávění. Kundera říkal, že počet velkých existenciálních témat, která lidstvo má, je omezený. Je to láska, samota, sex, vztah, smrt. A úkolem autorů je vzít nějaké a nasvítit ho novým způsobem. Pak vznikne velký román. Podle mě se ale tyhle velké romány dnes nepíší, čte je málo lidí. Uchopit takové téma znamená použít k tomu nové prostředky, které doba nabízí. Kniha Bez jablka se snaží být vyprávěním velkého tématu dnešním způsobem, tedy různými formami. A blog je jednou z forem, kterými vyprávíme.

Losekoot: Ta kniha je určena současné generaci i v tom, že není vyprávěná od začátku do konce. Lze ji otevřít kdekoli, přečíst si jedno téma, které zabere dvě stanice tramvají. Vlastně jsou to takové delší facebookové statusy, což je maximální délka, kterou je generace má a mladší schopná učíst, než ztratí pozornost.

Výraznou částí knihy jsou kresby. Měla ilustrátorka Bára Balgová volnou ruku?

Losekoot: Měla. Znala témata, u některých četla i texty, u některých ne. Od začátku to bylo nastaveno tak, že ilustrace je třetí hlas. Dva jsou textové, třetí její. Ilustrace jsou nezávislým vyjádřením k tématu. Vznikla i výstava ilustrací, která funguje sama o sobě.

Budete v psaní pokračovat dál?

Losekoot: Bavili jsme se o tom, že další kniha bude pro čtyřicátníky. Ale žádný plán nemáme, zatím si užíváme dialog se čtenáři. Kniha hodně žije v online prostoru, což nás momentálně zaměstnává naplno. Nejsme ve fázi, kdy bychom přemýšleli o druhém dílu.

Říha: Dovedu si představit, že když to lidi bude bavit, pokračovat budeme.