Článek
Jejich stylová a aranžérská podstata je totiž stejná jako u předchozího veleúspěšného počinu Unorthodox Jukebox (2012). Je to retro pop osmdesátých let okořeněný soulovým nádechem. Rozhodně však není novinka tak přesvědčivá a silná, aby minulé kolekci konkurovala.
Úvodní titulní písnička má slušivý kabátec popové produkce a její taneční rytmus s nádechem funky z ní činí typického zástupce tvorby Bruna Marse. Následující Chunky připomene syntetický funk, kterým se v osmdesátých letech úspěšně chlubil zpěvák Prince. Formulku ze staré školy má i následující Perm, jako by ji pomáhal přivést na svět James Brown. Mars v ní navíc skvěle zpívá, je to jeho nejlepší vokální výkon na celé desce.
Další část kolekce pak více stojí na romantických písničkách. Ve větší míře už se v nich však projevuje poněkud otravná skutečnost, že se Bruno Mars ve svém repertoáru neustále někomu podobá. Jednou je to Marvin Gaye, podruhé Michael Jackson, potom třeba George Clinton.
A tak se při poměrně lehkém, nevyhnutelném, nicméně nezáživném hledání inspirací a podob v písních nového alba Bruna Marse po třiatřiceti minutách ukáže, že je u konce. Že jsme byli provedeni galerií starých pardálů a originální Bruno Mars nikde.
Bruno Mars: XXIVk Magic |
---|
Warner Music, 33:32 |