Článek
Jejich stylová a aranžérská podstata je totiž stejná jako u předchozího veleúspěšného počinu Unorthodox Jukebox (2012). Je to retro pop osmdesátých let okořeněný soulovým nádechem. Rozhodně však není novinka tak přesvědčivá a silná, aby minulé kolekci konkurovala.
Úvodní titulní písnička má slušivý kabátec popové produkce a její taneční rytmus s nádechem funky z ní činí typického zástupce tvorby Bruna Marse. Následující Chunky připomene syntetický funk, kterým se v osmdesátých letech úspěšně chlubil zpěvák Prince. Formulku ze staré školy má i následující Perm, jako by ji pomáhal přivést na svět James Brown. Mars v ní navíc skvěle zpívá, je to jeho nejlepší vokální výkon na celé desce.
Obal nového alba Bruna Marse.
Další část kolekce pak více stojí na romantických písničkách. Ve větší míře už se v nich však projevuje poněkud otravná skutečnost, že se Bruno Mars ve svém repertoáru neustále někomu podobá. Jednou je to Marvin Gaye, podruhé Michael Jackson, potom třeba George Clinton.
A tak se při poměrně lehkém, nevyhnutelném, nicméně nezáživném hledání inspirací a podob v písních nového alba Bruna Marse po třiatřiceti minutách ukáže, že je u konce. Že jsme byli provedeni galerií starých pardálů a originální Bruno Mars nikde.
| Bruno Mars: XXIVk Magic |
|---|
| Warner Music, 33:32 |