Hlavní obsah

Belgický zpěvák Milow: Mnoho vztahů a přátelství vzniká na cestách

Právo, Šárka Hellerová

V pražském klubu Roxy vystoupí v neděli 11. prosince belgický zpěvák a skladatel Milow (vlastním jménem Jonathan Ivo Gilles Vandenbroeck). Před deseti lety debutoval deskou The Bigger Picture, od té doby vydal dalších pět desek. Ta poslední se jmenuje Modern Heart a Milow se s ní posunul od své akustické kytary směrem k tanečnější atmosféře.

Foto: archív Fource Entertainment

Milow vystoupí v neděli v Praze.

Článek

V pátek jste celé dopoledne před koncertem v rakouském Salcburku jezdil na snowboardu. Jaký byl sníh?

Sněhu není moc, protože od listopadu pořádně nesněžilo, ale já jsem si to velmi užil. Měl jsem v poslední době dost práce a hodně koncertů, ale ve čtvrtek jsem měl volno a mohl si proto dva dny před koncertem uprostřed hor vychutnat.

Takhle tedy váš běžný den na turné nevypadá?

Bohužel ne, obvykle na to není čas. Turné začalo v Lucembursku, jeli jsme přes Nizozemí, Belgii a Německo do Rakouska a tohle bylo poprvé, kdy jsem si takhle krásně odpočinul. Hezká výjimka. V sobotu hrajeme ve Vídni a velmi se těšíme na neděli do Prahy. Budu tam hrát teprve podruhé.

Jste na turné k desce Modern Heart, která vyšla v květnu. Je to vaše šesté album. Co pro vás znamená?

Předchozí desky jsem vydal během deseti let. Začínal jsem sám se svou kytarou. Mé písně byly velmi akustické a nahrával jsem je dost minimalisticky. Nyní se pokouším svůj zvuk obohatit o nové prvky. Chci znít moderněji. Pohrávám si s prvky žánrů, jako je r’n’b, elektronická taneční hudba nebo house. Mísím svou obvyklou melancholii se současnějším zvukem. Hodně mě to baví.

Mám radost, že například písnička Howling At The Moon má úspěch, moji fanoušci ji přijali skvěle. Hrát nové písně naživo je zábava. Na koncertech dnes hraji část akusticky a část setu má pak daleko větší energii. Abych vám ale odpověděl, Modern Heart pro mě znamená začátek nové hudební kapitoly.

Foto: archív Fource Entertainment

Milow vydal šest alb.

Co vaši potřebu změnit zvuk způsobilo?

Minulá deska Silver Linings byla přesně ve stylu, se kterým jsem začínal. Když jsem ji dokončil, cítil jsem chuť na něco nového. Částečně v tom byla i touha přidat nové elementy koncertům. Byl jsem zvědavý na jiný způsob práce a také na spolupráci s novými lidmi. Začal jsem na tom pracovat a skončil jsem tam, kde jsem dnes. Jedná se o přirozený progres.

A jak se stalo, že jste na obalu nové desky skončil v kostýmu ledního medvěda?

To je dlouhý příběh. Objevil jsem ho v Los Angeles. Jeden můj přítel ho měl na sobě a já jsem se zamiloval do jeho vintage vzhledu. Mimochodem, není pravý. Když jsem ho spatřil, hned jsem se viděl, jak v něm budu ve videoklipu (k písničce Howling At The Moon, pozn. red.) chodit pouští a městem. Je to metafora hledání vlastní identity, což koresponduje s hledáním nového zvuku. Symbolizuje přijetí sama sebe, je o tom, že se už nemáte schovávat za maskou a předstírat, že jste někdo jiný. Taky mi připadalo zajímavější použít ledního medvěda místo psa nebo vlka, kterého by kvůli písničce o vytí na měsíc všichni očekávali.

V aktuálním klipu k singlu No NoNo naopak tančíte s černou plyšovou příšerou.

Ano, to je odkaz na medvěda a jeho totální protiklad. Ďábel.

Howling At TheMoon je velmi chytlavá písnička. Jaký je její příběh?

Napsal jsem ji na konci minulého léta. Chtěl jsem složit jednoduchou, neokázalou a svižnou písničku s pozitivním nábojem. Protože díky hudbě hodně cestuji, navštívil jsem mnoho krásných míst. Mnoho lidí miluje cestování, například studenti jezdí s batohem po celém světě. A při takových cestách vznikne i mnoho vztahů a přátelství. Chtěl jsem napsat písničku, kterou si lidé budou moci pustit během čekání na to, kdy se zase uvidí. A k tomu mi seděla představa o vytí na měsíc.

Svůj debut The Bigger Picture jste vydal před deseti lety. Tehdy vyšel jenom v Belgii. Představoval jste si, že budete za deset let tam, kde jste nyní?

Je bláznivé, že už je to tolik let. Evropský debut vyšel až v roce 2009. Přijde mi, že jsem s první deskou strávil hodně dlouhou dobu. Dlouho jsem byl zaseknutý na pozici začátečníka. Kdyby mi někdo tehdy řekl, co všechno během následujících let zažiju, byl bych nadšený. Každý ten rok byl plný překvapení a já svou práci pořád miluji. Je důležité stále hledat inspiraci a nedovolit příchod nějakého autorského bloku, nezaseknout se. Myslím, že pro mnoho umělců je to po prvních pár albech zajímavá výzva. Ale protože cestuji a stále potkávám nové lidi, nemám s nedostatkem nápadů problém.

Je pravda, že první koncert, který jste kdy viděl, bylo vystoupení Pink Floyd na jejich posledním společném turné?

Ano, byl jsem ještě malý kluk. Vzal mě na něj táta. Bylo to velmi působivé představení. Ale byl to první koncert z mnoha. Na Belgii je skvělé, že se tam na každém turné zastaví snad všechny kapely. Na koncerty jsem vždy chodil moc rád. Bral jsem to jako své hudební vzdělání. Snažil jsem se poučit od každého umělce, kterého jsem kdy viděl.

Reklama

Výběr článků

Načítám