Článek
Kamarádský vedoucí pobočky IT firmy má zlou sestru, která je bohužel i generální ředitelka. Vyhrožuje mu, že pobočku zavře, ale možná pomůže vánoční večírek, na kterém by parta kamarádů mohla ulovit významného klienta. Tak začíná Pařba o Vánocích.
Když už má někdo k dispozici všestrannou „anistonku“ a Batemana, čekal by od něj divák něco ve stylu Millerů na tripu nebo Pařby v Bangkoku, jenže tentokrát se dílo tak úplně nepodařilo. To, co bylo hercům přiděleno, odehráli vcelku dobře, ale problém tkví v málo promyšleném, jakoby narychlo slátaném scénáři.
Autoři se chopili klišé o tom, jak američtí zaměstnanci vezmou věc do svých rukou, zachrání pobočku šíleným plánem a zvítězí nad zlými šéfy (v posledních letech nejméně pátý podobný film). Do toho se ještě rozvíjí romantická linka mezi rozvedenými či jinak znevýhodněnými aktéry.
Kromě toho, že je to obehrané, scénář nerozvíjí žádné dramatické napětí. Je spíš nesouvislý a rozpadá se na epizodky příliš mnoha bláznivých postav, se kterými si divák nemůže vytvořit vztah. Hned na začátku jsou také definováni zlí a dobří a to už se nemění. Každý ví předem, kdo vyhraje, a tak se vlastně nemůže nic moc zajímavého stát. Nemalá část filmu je vyplněna lehce vatovitými kolážemi z párty, kde se pije, fetuje, křičí, skáče z výšky a souloží, jenže to samo o sobě nezajistí nadšený smích diváka a s postupem času se stále více zdá, že jde o režijní bezradnost.
Několik gagů přitom samostatně funguje (zazářily by asi nejlépe v klipovitém televizním pořadu). Třeba když si bílá holka (Jillian Bellová) osvojila image a chování psychopatického pasáka z ghetta, zkouší různé postoje a mávání s pistolí, docela pobaví, podobně jako řeči zkrachovalce (Bateman), který po rozvodu přišel o všechno, a jeho hlášky hořce kontrastují s dětinským vedoucím pobočky, jenž se těší na vánoční večírek.
Škoda že se příběh nepodařilo udržet víc pohromadě a dialogy víc vyšperkovat. Určitý potenciál to mělo.