Hlavní obsah

RECENZE: Jako za starých katovských časů

Právo, Radmila Hrdinová

Když se řekne jako za starých časů, obvykle se tím míní idylická doba. Každý si ale pod ní vybaví něco jiného. Pro Harryho Wadea ze hry Martina McDonagha, kterou uvedl v české premiéře pražský Činoherní klub, je to čas před zrušením trestu smrti. Je totiž kat tělem i duší.

Foto: Pavel Nesvadba

Martin Finger (vlevo) a Alois Švehlík hrají katy, kteří přišli o práci.

Článek

Kati (Hangmen), kteří měli londýnskou premiéru loni v září, jsou dosud poslední hrou dramatika, který se u nás uvedl jako jeden z představitelů britské, respektive irské drsné dramatiky. Jeho hry Kráska z Leenane, Osiřelý západ, Mrzák inishmaanský nebo Poručík z Inishmoru prošly řadou divadel.

Kati se od nich liší. I přes razantní vstup inscenované popravy přinášejí daleko více slova než šokujících akcí. A dokonce i náznak detektivní zápletky s více či méně překvapivou pointou. Ale především jsou hrou o smrti a našem vztahu k ní, nahlíženém z různých hledisek.

O smrti jako součásti povolání, o její všednosti i výjimečnosti, zvláště týká-li se nás či našich bližních. O její důstojnosti i trapnosti, o tom, kdo je za násilnou smrt odpovědný, zvláště je-li popravován možná nevinný. A také o tom, že kat se skrývá v každém z nás. Jen dostat příležitost.

Kati nabízejí směs mcdonaghovské věcnosti a suchého, černého humoru.

Hlavní postavou hry, kterou McDonagh vytvořil podle dvou slavných britských katů vykonávajících své povolání po druhé světové válce, je Harry Wade, který ve chvíli zrušení trestu smrti v polovině 60. let přichází o práci. A také o náplň svého života včetně odéru výjimečnosti, která ho provází.

Ondřej Sokol je zkušeným českým interpretem Martina McDonagha. Katy sám přeložil a zahrál si efektní několikaminutový vstupní výstup popravovaného Jamese Hennessyho. Už z něj je patrné, že text nabízí onu typickou směs mcdonaghovské věcnosti a suchého, černého humoru koncentrovaného do přesně načasovaných a situací pointovaných replik, jimž se smějeme, i když z nich mrazí.

I proto vyžaduje dialog přesnou práci s temporytmem, která vychází v případě komentářů Arthura (Vladimír Kratina) či Inspektora Frye (Jaromír Dulava), ale občas dialog temporytmus ztrácí, situace se rozmělňuje a s ní i inscenace. Patrné je to zejména ke konci první poloviny.

Do značné míry za to může herecké i režijní pojetí Harryho Wadea, jehož Martin Finger udržuje po celou dobu v jednotvárně potlumené intenzitě. Ta ale po počáteční zvědavosti odvádí od Harryho diváckou pozornost a značně znejasňuje jeho vztahy k ostatním postavám, především k jeho ženě Alici, kterou Dana Černá udržuje ve šťastně uchopené tragikomické poloze, ale i k dceři Shirley (Štěpánka Fingerhutová) a bývalému parťákovi Sydovi (Ondřej Malý). Finger Harryho soustavně podehrává, a to tak, že je mu občas těžko rozumět, a v komorním Činoherním klubu je problém ho dokonce i slyšet.

Vynikající je Ondřej Malý. Postavu Syda Armfielda má dokonale vypracovanou do detailů v hlase, gestech i mimice, jeho Syd je obrazem lidské malosti a trapnosti, za níž se ale skrývá i nebezpečí. Třetím vrcholem trojúhelníku je Václav Šanda jako Peter Mooney, z něhož vytvořil ztělesnění mladé frajerské sebestřednosti. A v jednom jediném výstupu si postavu legendárního kata Alberta Pierrepointa vychutná hostující Alois Švehlík v celé její suché noblesnosti.

Ke kladům inscenace patří výtvarně působivá i funkční scéna Harryho hospody, jejíž trámy, nikoli náhodou, připomínají šibenice, i kostýmy, které nenásilně dotvářejí charakter postav. I když inscenace potřebuje ještě doladit, jsou Kati v kontextu tvorby Činoherního klubu pozoruhodným počinem, který má zaslouženě šanci stát se diváckým hitem.

Celkové hodnocení: 85 %

Martin McDonagh: Kati

Překlad a režie Ondřej Sokol, dramaturgie Vladimír Procházka, scéna Adam Pitra, kostýmy Kateřina Štefková, hudba Milan Pastyřík, projekce Jaromír Vondrák

Česká premiéra 6. prosince v Činoherním klubu, Praha

Reklama

Výběr článků

Načítám