Článek
V Německu organizátoři českou podobu výstavy výrazně zredukovali. V Praze byla pocta císaři k jeho 700. výročí narození nejen rozsáhlejší a pestřejší, ale mnohem více ho představila i jako panovníka Svaté říše římské.
V Norimberku by divák očekával, že se vše více soustředí na jeho císařské vládnutí, že budou početně převažovat exponáty dokumentující jeho vztah k Braniborsku, Novým Čechám, které budoval v Horní Falci, k Cáchám a také k Norimberku, kde se mu narodil dědic říše Václav IV. Opak je pravdou.
Návštěvník může jen nostalgicky vzpomínat na to, že v Praze byla vystavena z Cách koruna římského krále a z Norimberku fascinující sklomalby z kostela sv. Marty. Nic z toho v Německu není. Akcentem norimberské výstavy jsou především obrazy, zlatnická díla a sochy týkající se Prahy a její katedrály sv. Víta a hradu Karlštejna.
Asi vůbec poprvé jsou v Germánském národním muzeu představena díla Mistra Theodorika nebo proslulé deskové obrazy české gotiky Madona ze Zbraslavi, Votivní obraz Jana Očka z Vlašimi nebo Smrt Panny Marie z Košátek. Škoda, že v Norimberku nebylo ukázáno, jak císařské umění zapůsobilo na malířskou a sochařskou produkci v Německu.
Ostudou – německou a českou – je dodnes chybějící výstavní katalog, na který odborná veřejnost čeká už tři čtvrtě roku. I v Německu je zatím k dispozici jen průvodce výstavou. Norimberská výstavní repríza je zklamáním, i když je o ni zájem. Za pět týdnů ji vidělo 25 tisíc diváků.