Three Tales (Tři příběhy) završují linii Reichových děl, ve které se obracel ke klíčovým událostem dvacátého století, jako byly Different Trains (Rozličné vlaky) o době druhé světové války a The Cave (Jeskyně) pojednávající o izraelsko-arabském konfliktu a obecněji o tom, co spojuje a rozděluje judaismus a islám, přičemž klíčovým prvkem byl pohled na Abraháma, jakožto otce Izáka a Izmaela, pro Araby Ismaíla.

Tři příběhy se zaměřují na otázku technologie, na to, jak ovlivňuje lidské životy, ale také, jak může selhat a jakou se může stát hrozbou.

Reich a Korotová si vybrali tři významné události, které byly ve dvacátém století symbolické a měly širší dopad. Zkáza vzducholodi Hindenburg ukazovala nejenom konce jedné slepé uličky vývoje, ale také se stala symbolem pro vzestup a pád Třetí říše, i když jistou vinu na tragédii nesou také Spojené státy, které neumožnily Německu nakoupit bezpečnější hélium, takže muselo využít hořlavý vodík.

Záběr z video-opery Three Tales

Záběr z video-opery Three Tales

FOTO: Národní divadlo

Druhé jednání je věnováno otázce atomové bomby. „Atomová bomba byla v mnoha ohledech emblematickou technologií století. Lidé poprvé vyvinuli zařízení, kterým mohli zničit planetu,“ řekl při premiéře díla v roce 2002 skladatel a dodal, proč si vybral záběry z testů na atolu Bikini: „Výbuchy v Hirošimě a Nagasaki byly dostatečně zdokumentované. Jaderné zkoušky na Bikini v letech 1946 až 1952 signalizovaly konec druhé světové války a začátek války studené.“

Podle něj ale byla volba důležitá i z jiného důvodu, ukázala, jak technicky nejméně vyspělí obyvatelé planety museli ustoupit tehdy nejvyspělejší a nejnebezpečnější zbrojní technologii.

„Pro třetí příběh jsme se spontánně rozhodli v roce 1997, kdy byla naklonována ovce Dolly. Je to úplně jiná technologie zaměřená na medicínu a biologii,“ dodal Reich s tím, že předznamenává 21. století.

S Jeskyní Tři příběhy spojuje kombinace obrazu a vícekanálové videoprojekce, kdy se současně promítá více záběrů, tentokrát ale ne na pěti separátních plátnech, ale na jednom.

Záběr z video-opery Three Tales

Záběr z video-opery Three Tales

FOTO: Národní divadlo

S Jeskyní a Different Trains Tři příběhy spojuje využití záznamů hlasů, z jejichž melodie je pak odvozena podobně jako u Janáčka i melodie nástroje.

„V Jeskyni stejně jako v Different Trains jsem přesně sledoval řeč lidí. Jelikož tam bylo množství krátkých úryvků hovoru, výsledkem byly neustálé změny tóniny a tempa. U Three Tales jsem se rozhodl, že prim bude hrát hudba,” řekl skladatel.

Pohled dirigenta

I když je Reich minimalista, není to titul, co se dá jednoduše hrát z listu, podotkl dirigent Marko Ivanović.

„Je tam časté střídání tónin, složité komplexní harmonie. Jsou tam náročné souzvuky, často velká sekunda.“

Dirigent Marko Ivanović

Dirigent Marko Ivanović

FOTO: Národní divadlo / Marek Olbrzymek

„Zkoušek je docela dost,“ řekl Novinkám a zmínil, že náročná není ani tak synchronizace s obrazem, kde se neobejdou bez stopy metronomu, ale především nároky na intonaci a také to, že jde o rozsáhlou plochu a ne o jednotlivé výstupy.

Ivanović má k Reichovi silný vztah, nastudoval už jeho Hudbu pro 18 hudebníků. „Hrát ji byl ohromný zážitek. Bylo to hypnotické. To se u Three Tales nestalo, jsou rytmicky proměnlivější. Bikini má dost melodií.“ Jak ale podotkl, není to emocionálně strhující hudba jako v romantismu či expresionismu: „Reich si i v takovýchto skladbách zachovává odstup.“

Dodal, že právě poslech Reicha ho získal pro soudobou hudbu. „Cokoli jsem slyšel z hudby 20. století, mi připadalo příšerné. Reich v tom byl zlomový.“