René Levínský, teoretický fyzik a autor přibližně třinácti her, šel ještě dál a protagonisté jeho hry hledají Boží vzkaz zašifrovaný v genomu, základní genetické informaci uložené v DNA. A ono to, zdá se, funguje.

Hra z biochemické laboratoře s odkazy na domácí vědecké prostředí je českou variací na „vědecké“ komedie Toma Stopparda, což je parketa, na níž se Levínský pohybuje s chutí i obratností, odkojen vědou i absurdní komedií. Vtipně kombinuje „velkou genetiku“ s tou malou, odehrávající se na bázi lidských vztahů, a činí to vše s jedinečným smyslem pro jazyk. Zároveň ale je v jeho hrách vždy střípek čapkovské morality i havlovské hravé absurdity.

To vše platí i o hře Dotkni se vesmíru a pokračuj, v níž vyhnal groteskní genetickou komedii do vysokých obrátek. Ve druhé polovině se však slibně rozvinuté téma rozplyne v oplodňovací frašce mířící k poměrně očekávatelné pointě poněkud umluveným dialogem.

Hru na Nové scéně inscenoval režisér Jan Frič, který si na jedné straně dobře poradil s vtipně pointovaným dialogem, na druhé hru ochudil o surreální vize vyvažující laboratorní svět, vložené do Levínského scénických poznámek.

Pokus vtělit je do nepříliš zdařilých písní vyšel naprázdno, stejně jako stereotypní hemžení bezdomoveckých seniorů či pubertálního mládí za skleněnou stěnou laboratoře v realisticky vyvedené Stromovce.

Zato s herci si Frič rozuměl dobře, alespoň o tom svědčí v účinné a nepřehrávané zkratce vystavěné postavy biochemika Plánovského (David Matásek), jeho ženy Božidary (Martina Preissová), matematického lingvisty Šmída (Saša Rašilov), doktorandky Anděly (Pavlína Štorková) či předsedy spolku Sisyfos Řehoře (Jiří Štěpnička).

Vstup Reného Levínského do Národního divadla je rozhodně ziskem. Přináší divadlo, které baví chytře a nepodbízivě.

René Levínský: Dotkni se vesmíru a pokračuj

Režie: Jan Frič, scéna: Nikola Tempír, kostýmy: Petra Vlachynská, hudba: Jakub Kudláč. Světová premiéra 3. listopadu na Nové scéně ND, Praha


Celkové hodnocení: 75 %