„Největší ovlivnění bylo asi ve způsobu, jak nahlížet na svět. Nevím, jestli je to štěstí, nebo neštěstí. Dodal bych, že hlavní je, čeho se Kafka dotýká v komplexu modernity své doby, kdy ztělesňuje dobro i zlo. Zejména temné stránky a ve dvacátém století je to také jediný autor, kterému se podařilo vyjádřit celý smysl života. Před ním to dokázal jen Dostojevskij a pak už snad nikdo.“

Český čtenář zná autorův román Poslepu či nejproslulejší epopej Dunaj. Životopis řeky, v níž vystihl pestrost života i charaktery národů žijících kolem ní. Jako literární vědec popsal habsburský mýtus v moderní rakouské literatuře. „Pátral jsem po světě, který vyžadoval řád v životě, ale který objevil pestrý nepořádek. Co zbylo z toho mýtu, je umělecké dědictví. Určitě ne politické,“ dodal.

Magris je také názoru, že existují určité „nepsané zákony“, o nichž se nediskutuje a které tvoří základ občanské společnosti. „Jsou to zákony, o kterých mluví Antigona v Sofoklově tragédii, když vysvětluje, proč nemůže poslechnout zákony, které určuje stát. Jsem přesvědčen, že i dnes existují takové základní postuláty, kterých by nemělo být moc. V dnešním světě, který je stále v pohybu, nám všechny změny přinášejí obohacení, protože nás nutí minimálně o nich přemýšlet.

Na druhé straně je nutné spojit dvě věci: být maximálně otevřený pro přijímání určitých hodnot, které jsou odlišné od našich, ale je třeba spojit to s minimálním množstvím věcí, zásad, o kterých se nedá vyjednávat, protože tvoří základ našeho etického přesvědčení. Ty je třeba vyznávat bez ohledu na náboženství, politickou či sexuální orientaci,“ dodal.