V Mauritánii se střetává severní arabská a berberská kultura, která přinesla pouštní blues, s tradicí griotů, putujících afrických trubadúrů. Oba tyto vlivy jsou patrné i u Noury Mint Seymali, ovšem spojené ještě s moderními výboji, čímž není myšlena jen dnes už obligátní amplifikace kytary, kterou střídá její manžel Jeiche Ould Chighaly s tidinitem, což je druh loutny, ale také pojetí rytmiky, která má hodně blízko k rocku a funku. Hudba je proto velmi naléhavá a dynamická, i když má typický africký polyrytmický ráz.

Nejoriginálnější je však vokální projev, který je velmi expresivní a proměnlivý. Recenzenti zpěvačku, která se doprovází na loutnu ardine, přirovnávají k liz Fraserová nebo ke kombinaci projevu Captaina Beefhearta a nejslavnější egyptské zpěvačky Umm Kalthum.

Zatímco sound je velmi moderní, témata alba Arbina jsou tradiční, důležitou roli hraje v písních náboženství a spiritualita. Písní Richa, kterou složil její otec a kterou zpívala její macecha, připomíná i své kořeny. Otec, který studoval v Iráku arabskou hudbu, složil mauritánskou hymnu, její nevlastní matka Dimi Mint Abba byla vůbec první mauritánskou zpěvačkou, která vystupovala na světových festivalech - a Noura Mint Seymali ji od dětství doprovázela jako sboristka.

Mezi oběma alby si zpěvačka ještě našla čas na vystoupení s Orchestrem syrských hudebníků, které nabídlo tradičnější pojetí, ale opět prokázalo hlasové kvality Mauritánky.