Režisér David Radok přenesl na prkna Janáčkovy opery inscenaci, jež měla premiéru loni v dubnu v Opeře Göteborg, včetně výpravy i trojice švédských sólistů. Nové je strhující hudební nastudování šéfdirigenta brněnské opery Marko Ivanoviče. Bartókova i Schoenbergova hudba vyrůstá a dýchá pod jeho rukama v nádherném, barevném zvuku, lyrismu i dramatickém napětí. Orchestr Janáčkovy opery tu podal opravdu vynikající výkon.

Radokovo scénické uchopení Modrovousova hradu  spočívá na systému posuvných stěn, jež postupně odkrývají jeden pokoj za druhým, respektive nejtajnější kouty Modrovousovy duše, kam vstupuje Judit, aby svého muže poznala, ale i ztratila. Počítá se tu s divákovou fantazií, víc se napoví, než dosloví. Až poslední pokoj, skrývající Modrovousovy ženy, je vyveden v realistické konvenci počátku 20. století, kdy obě opery vznikly. A v tomto pokoji se po pauze odehraje i Schönbergovo Očekávání.

Andres Lorentzson (Modrovous) a Katarina Giotas (Judit) vytvořili dokonalou dvojici Bartókovy opery.

Andres Lorentzson (Modrovous) a Katarina Giotas (Judit) vytvořili dokonalou dvojici Bartókovy opery.

FOTO: (c) Janáčkova opera NdB / Marek Olbrzymek

Horečnaté putování krajinou ženské duše

Snad je Žena Schönbergovy jednoaktové opery jednou z Modrovousových žen. Možná tou čtvrtou, kterou objevil „za černé a hvězdné noci“, snad je to sama Judit, propadající se do šíleného horečnatého snu o hledání ztraceného milence-manžela. Tím je zde sám představitel Modrovouse v podobě němé postavy muže, zvedajícího Juditinu rudou svatební kytici, jež zůstala pohozena na předscéně. Zjevuje se jako přízrak, milovaný, děsivý, vytoužený i temný, jehož neodbytná přítomnost na scéně je traumatizující.

Radokovo přečtení Bartókovy i Schönbergovy opery je jednoduché, ale dokonale promyšlené, ponechávající divákům prostor pro individuální interpretaci. A také výtvarně krásné, s nádhernou scénou, kostýmy i kouzelným svícením: vším společně se dosahuje působivé atmosféry v niterném a účinném dialogu s hudbou.

Trojice sólistů Radokovu i Ivanovičovu koncepci naplňuje inspirativním pěvecko-hereckým ztvárněním. Anders Lorentzson působí, jakoby se pro roli Modrovouse narodil, v jeho střídmém hereckém projevu a procítěném zpěvu je velká sugestivita, mužské charisma a naléhavost. Katarina Gitas je mu výbornou partnerkou jako krásná i expresivní Judit, divák jí věří každé slovo, tón i gesto. A Katarina Karnéus obdivuhodně zvládá pěvecky náročný sólový part Schönbergova Očekávání i herecko-psychologickou studii Ženy, jež v uzavřeném pokoji zprostředkuje divákům cestu temným lesem k milencově mrtvému tělu. A je jedno, zda se vše odehrává jen v její mysli. Vždyť „Kde je jeviště? V našem nitru nebo mimo nás?“, ptá se Prolog uvádějící inscenaci obou oper. Škoda jen, že v programu není ani zmínka o tom, kdo je autorem českého textu vstupní básně, ani čí hlas diváky oslovuje.

Ve sborové řadě se představil i mladý Pěvecký sbor Masarykovy univerzity.

Ve sborové řadě se představil i mladý Pěvecký sbor Masarykovy univerzity.

FOTO: (c) Janáčkova opera NdB / Marek Olbrzymek

Festival Janáček Brno je událostí roku

Radokova inscenace se vedle Carsenovy Káti Kabanové stala vrcholem festivalu, který ve všech třech dramaturgických řadách přinesl mimořádné zážitky. Sborovou řadu uzavřelo o víkendu 15. a 16. října vystoupení Pěveckého sboru Masarykovy univerzity (sbormistr Michal Vajda) s duchovními skladbami Leoše Janáčka a Petra Ebena proloženými varhanními kompozicemi obou autorů, i koncert vynikajícího sboru Janáčkovy opery se sbormistry Josefem Pančíkem a Pavlem Koňárkem a repertoárem z díla Leoše Janáčka, Pavla Křížkovského a Josefa Suka. Je moc dobře, že vedení festivalu zvolilo sborovou řadu, jež připravila posluchačům mimořádné zážitky z interpretace (nejen) Janáčkovy tvorby a to ve městě s velkou sborovou tradicí, pěstovanou i dnes natolik významnými sbormistrovskými osobnostmi, jako je Josef Pančík či Petr Fiala.

Operní část festivalu uzavře v úterý 18. října inscenace Janáčkovy Její pastorkyně domácího Národního divadla Brno v režii Martina Glasera a pod taktovkou Marka Ivanoviče. Osm operních inscenací, řada komorních i sborových koncertů povýšily 5. ročník festivalu Janáček Brno na mimořádnou uměleckou událost letošního roku.