Celá The Platinum Collection čítá dvě stovky snímků. Proč v Galerii Mariánská visí jen šedesát fotografií?

Já jsem je vůbec nevybíral. Mě totiž zastupuje pražská Leica Gallery a ta se na expozici podílela společně s organizátorkami z Galerie Mariánská. Myslím, že snad původně měla být kolekce představena celá, ale protože je rozpůjčovaná po světě, tak zbylo zrovna těchto šedesát fotek.

Jaké časové rozmezí zabírají práce z The Platinum Collection?

Od roku tisíc devět set šedesát osm do roku dva tisíce devět. A všechny další fotografie budou v nové publikaci Memories. Kromě černobílých snímků tam najdete i barevné.

Robert Vano: Platinová Kolekce.

Robert Vano: Platinová kolekce

FOTO: katalog výstavy

Dáváte přednost černobílým, nebo barevným snímkům?

Mně je to jedno. Ale když jsem se rozhodl pro novou knihu, bylo mi jasné, že lidi chtějí vidět především nové věci. A ty jsou zčásti barevné. S novou knihou, kterou pokřtím v pražském Paláci Luxor, se pojí i nová výstava v Obchodním domě Kotva a tam bude sedmdesát snímků. Z Prahy se pak expozice postěhuje do Ostravy, Brna a Bratislavy.

Jaký je technologický postup vyvolávání fotografií s pomocí platiny?

Jde o prastarý recept. Především musíte mít tak velký negativ, jak velkou chcete mít výslednou fotografii. Proto tehdejší tvůrci nemohli dělat snímky velkých formátů. Platina se používá ke konzervaci obrazu, aby vydržel po letech stále v dobré kvalitě i po každodenním působení světla. Někde jsem četl, že kdyby byla atomová válka, tak přežijí jen švábi a platina. A moje fotky. Proto používám platinu.

Shání se fotografům platina snadno?

Ne, existuje pouze jedno místo, kde ji získáte, v USA, ve městě Santa Fe. Musíte kontaktovat firmu, která vlastní mezinárodní certifikát. Deset mililitrů platiny stojí dvě stě padesát dolarů. Recept si pak najdete na internetu i s videem stejně jako třeba recept na svíčkovou.

Narazil jste na nějaké úskalí?

Jistě, když totiž lidé tento postup v roce 1850 vymysleli, nevěděli, co bude za sto let. Původně se nanášela emulze na papír a exponovala na slunci pět minut. Jenže složení papíru se od té doby změnilo, máme elektřinu, jiné jsou i štětce, které používáte. Takže se najednou musíte vrátit do technologických podmínek poloviny devatenáctého století. Například potřebujete papír vyrobený ze stoprocentní bavlny, a takový hledáte dnes opravdu těžko.

Záleží i na aparátu, který používáte?

Výhodou tohoto postupu je, že můžete používat jakýkoli aparát. Je jedno, jestli je to analog, nebo digitál. Třeba já používám starý přístroj značky Konica. Důležité je mít negativ, i z digitálu ho můžete udělat.

Robert Vano s fotografkou Blankou Chocholovou na vernisáži.

Robert Vano s fotografkou Blankou Chocholovou na vernisáži

FOTO: Jan Šída, Právo

Jak dlouho vám trvalo, než jste si technologii osvojil?

Asi pět let. Dva roky mi trvalo shánění všech materiálů a tři roky trvalo, než jsem si osvojil záludnosti receptury. V roce 1998 mi vyšla první fotografie. A jak se vám podaří první, další už vznikají snadno.

Předáváte zkušenosti dalším zájemcům?

Ano, dvakrát do roka mám workshop, na kterém tento proces učím další fotografy. Vzhledem k tomu, že jsem technologii nevymyslel, nemám problém ji předávat dále.

Laici si často myslí, že zobrazujete pouze mužské akty. Jaká další témata vás zajímají?

Mám vybraná čtyři – holky, kluky, krajinu a zátiší. Nejtěžší je fotit holky, protože dlouho trvá, než je načešou a nalíčí, a potom je musíte ještě ve photoshopu upravovat. Krajinku nemusíte, ta je krásná sama o sobě.

Když jsem byl mladý, chtěl jsem si vyfotit The Beatles, ale nikdy se mi to nepodařilo.

Jste v kontaktu s lidmi, které jste fotil?

Ne, kromě dvou tří prostřednictvím Facebooku. Jeden kluk bydlí v Londýně, druhý v New Yorku. Oni mají moje knihy, aby viděli, jak jim to slušelo, když byli mladí a krásní.