S čím se potýkáte?

Už několik let bojuju s plicní fibrózou, což je choroba, která se pomaličku, ale jistě zhoršuje. Po mnoha vyšetřeních jsem se letos v srpnu dostal do registru pro transplantaci plic, takže čekám, kdy se ozve telefon a lékaři mi sdělí, že jede sanitka a odveze mě do nemocnice v pražském Motole, kde mi vymění plíce.

Vzhledem k tomu, že se choroba neustále zhoršuje, při zátěži se mi dostává z plic do krve čím dál méně kyslíku. A koncertování je opravdu velká zátěž, jak jsem zjistil. Nikdy bych tomu předtím nevěřil, protože mi to vždycky připadlo snadné. Během hodiny a půl hraní na pódiu jsem ale byl v takzvané hypoxii, což znamená, že tělo mělo v tkáních tak málo kyslíku, že mi to začalo ohrožovat srdeční sval a hrozil infarkt.

Po koncertě na Střeleckém ostrově v Praze jste se v takové situaci ocitl?

Tam už jsem to takříkajíc nevydýchal. Jakmile jsem dohrál, odvezli mě do nemocnice v Motole na jednotku intenzivní péče. Týden jsem tam jen ležel a čekal, až hodnoty, které v těle signalizují blížící se infarkt, klesnou. Potom mě pustili domů.

Předtím jsme ale s lékaři došli k závěru, že je nesmysl to dál pokoušet, a tak jsem se rozhodl koncertování přerušit. Doufám, že dočasně.

Jste úplně bez hudby?

Vůbec ne, muziku dělám dál. Jako producent dokončuju desku s Jaroslavem Hutkou. Myslím si, že bude docela zajímavá a na Hutku nezvyklá. Hraju na ní s Honzou Hrubým a Petrem Přibylem. Rád bych ji odevzdal během pár dní. Potom bych měl dělat muziku pro filmeček Vladimíra Michálka. Všechno ale musím dělat doma, v klidu a pokud možno bez námahy.

Ujdu tak deset metrů a musím se vydýchat.

Řekli vám lékaři, jak dlouho budete na transplantaci čekat?

Jsem poměrně subtilních rozměrů, a navíc ta choroba mé plíce zmenšuje, takže mi řekli, že pokud se to stane, dostanu dámské plíce, které jsou menší. O to je ta situace zajímavější. Jak dlouho ale budu čekat a jestli se dočkám, to není v mých rukou. Naděje umírá, jak známo, poslední. A já jinou šanci než transplantaci plic nemám. Mluvil jsem s pár lidmi, kteří ji podstoupili, a všichni se shodli na tom, že žijí nový život. V Motole jsou kouzelníci.

Na sociálních sítích máte od lidí obrovskou podporu. Posiluje vás to?

Na posledních koncertech jsem publiku otevřeně říkal, co mi je. Vozil jsem totiž s sebou mašinku, která mi koncentrovala ze vzduchu víc kyslíku, takže všichni viděli, že mi vedou do nosu hadičky. Při té zátěži to ale nestačilo.

Ohlasy, které se ke mně dostávají, a podpora, kterou mám… to je strašná síla. Všem děkuju a slibuju, že se pokusím pokračovat. Určitý čas budu čekat na náhradní plíce, a pokud je dostanu, po operaci bude následovat rekonvalescence. Potom chci zase hrát pro lidi. Zapíchnout to nechci, protože to bych přišel o další kyslík.