Plánovala jste, že si ji nadělíte k životnímu jubileu?

Ano, plánovala. Producent Luboš Kříž ji od začátku bral jako dárek k mým narozeninám.

V názvu O Lásce píšete velké L. Proč?

Láska je hlavním tématem desky. Lze ji promítnout do mnoha situací, vztahů i úkonů, je to téma, jež stojí i mimo vztah dvou lidí, který jako lásku vnímáme nejčastěji.

Titulní písničku napsal Ondřej Brzobohatý. Lásku v ní chápe jako jakousi zhmotněnou osobu, proto je v názvu velké L. Jeho přístup mě zaujal a přijala jsem ho za svůj.

Jak si vy sama představujete zhmotněnou osobu Láska?

Moc jsem o tom nepřemýšlela, ale asi bych ji zařadila mezi bytosti ze světa víl a pohádkových postav. Určitě má různorodou tvář, umí být nádherná i nenádherná. A je to bytost všeobjímající, stejně jako láska sama.

FOTO: Supraphon - Anna Kovačič

Která vaše písnička je ve vztahu k nějakému typu lásky nejupřímnější?

V každém svém hudebním období bych takové našla. Jsou ale spjaty právě s tím obdobím, a tak bych na ně z dnešního pohledu asi nahlížela už trochu jinak. Než jsem však přišla na náš rozhovor, broukala jsem si písničku Kapky, kterou napsal Pavel Žák. Je o lásce a má velice krásný text. Zpívá se v ní: Kapky rosy, kapky deště, kapky potu, kapky krve, to je láska. Vydala jsem teď novinkové album nazvané O Lásce a ona by se na ně úžasně hodila.

Broukáte si často své písničky?

Moc ne. Někdy mě nějaký motiv napadne, ale jinak si je nebroukám ani nezpívám.

Písničky a texty na nové album pro vás napsali autoři i o dvě generace mladší, než jste vy. Byl to od začátku záměr?

Ve chvíli, kdy vydavatelství Supraphon zveřejnilo, že se chystám natočit novou desku, začaly mi chodit od různých autorů nabídky písniček. Snem každého zpěváka je, že to není on, kdo telefonuje skladatelům a prosí je o písně, ale naopak oni je nabízejí jemu. Já měla štěstí a ten sen jsem prožila. Generační rozdíly mezi autory mě mile překvapily. Mám ráda mladé lidi, a navíc jsem byla jejich písničkami v dobrém smyslu slova překvapena.

Kolik písní se vám sešlo?

Téměř dvakrát tolik, než kolik je jich na albu. A na něm je jich třináct.

Působí tak, že se autoři do stylu Hany Zagorové dobře trefili. Cítíte to podobně?

Máte pravdu, myslím si, že pochopili můj naturel a nabídli mi písně, které mi udělaly radost. Nesmíme ale zapomenout na jeden důležitý spojovací prvek, určitou osobnost projevu interpreta.

Ano, vždycky jste měla nenapodobitelný hlasový projev. I tentokrát jste jím všechny písničky na desce hezky spojila…

Osobitost svého projevu jsem si uvědomovala už na začátku kariéry a brala jsem ji jako devízu. Mít specifický hlas je pro zpěváka velká výhoda, protože je to předpoklad pro to, aby si ho posluchači zapamatovali. Já sama jsem ráda, když se mi při poslechu zpěváci nepletou.

Na albu je jen jeden text, který jste napsala vy. Neměla jste chuť udělat jich víc?

Možná bych měla, ale dostávala jsem tak úžasné texty, že to nebylo potřeba. Chvíli jsem dokonce váhala, jestli mám svůj text k písničce Možná jsem zakletá, která je coververzí skladby Plus je pense a toi od Patricka Fioriho, vůbec zařadit. Pokud bych našla ještě další písničku, která by se na desku víc hodila, určitě bych jako první vyhodila tu se svým textem.

V den svých narozenin jste vystoupila ve vyprodané pražské Lucerně. Mezi gratulanty byl i Karel Gott, který nakonec poprvé po svém uzdravení po léčbě nádorového onemocnění zpíval veřejně na pódiu. Musela jste ho hodně přesvědčovat?

S mým partnerem Štefanem Margitou si s Karlem občas telefonujeme a někdy zajdeme na oběd. Dělali jsme to tak i poté, kdy mu skončila léčba. Jednou, když mu ještě nebylo tak dobře, jsem mu vyprávěla, že budu zpívat v den svých narozenin v Lucerně.

A najednou mi přišlo líto, že on takový koncert v plánu nemá. Řekla jsem mu, že když se bude cítit dobře a bude mít chuť, budu nadšena, když mi novou desku v Lucerně pokřtí. A on přišel a zazpíval.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: