RECENZE: Rousseau měl stejnou invenci jako Pelé

Tak vděčným vizuálním způsobem zvou organizátoři výstavy Malířův ztracený ráj na expozici přibližující tvorbu nejslavnějšího naivisty a jeho pokračovatelů či obdivovatelů.

Kdysi měl jeden novinář možnost přihlížet natáčení filmu Návrat k vítězství, ve kterém hrál brazilský fotbalista Pelé. Režisér John Huston odstartoval akci a trojnásobný mistr světa kopl do míče. Jako malý kluk, skoro za roh někam na tribunu. Novinář si pomyslel, že takhle by to za poloviční honorář zahrál také. Jenže záběr se opakoval snad třicetkrát a hráč poslal balón pokaždé přesně na to samé místo. Teprve potom pochopil novinář Pelého genialitu.

Stejně se to má s tvorbou Rousseaua, přezdívaného Celník. Syn klempíře z Lavalu chtěl být slavným malířem, ale došel k této metě klikatou cestou. Pracoval jako státní zaměstnanec a vedl spořádaný rodinný život. Teprve po čtyřicátém roce života se začal věnovat malířské tvorbě. Jeho styl sklízel posměch, ale díky sveřeposti a zaujatosti dosáhl svého cíle. Byl přijat jak kritikou, tak kolegy v čele s Picassem.

Pražská výstava prezentuje nejen jeho nejslavnější díla Eva, Já, portrét-krajina či Zaklínačka hadů, ale ukazuje i díla sociální (Válka), klasická zátiší (Růžová svíce) nebo portrét (Portrét ženy s kyticí).

Tvrdí se o něm, že neuměl malovat, a tak si zvolil styl malého dítěte, aby uspěl. To je ale omyl, malířova invence je obrovská. Každý detail obrazu má propracovaný, figury charakterizují správné proporce i formy. Perspektiva je uzpůsobena vyznění díla a podtrhuje jeho symboliku a skryté odkazy. Dívá se sice na svět dětskýma očima, ovšem infantilní pohled obohatil svou fantazií.

Bývá považován za nejvýznamnějšího představitele naivního umění, které kritika a veřejnost často shazovala názvy jako moderní primitivismus či tvorba nedělních malířů. Na jeho obrazech však nic naivního není. Zato je v nich touha vidět a zobrazovat věci po svém.

To, že vedle jeho obrazů nechali organizátoři rozmístit díla autorů, které považuje veřejnost v umění za seriózní, slouží k dobru věci. Rousseauova totiž v plné míře obstojí v konfrontaci s Picassem, Delacroixem, Seuratem, Fillou nebo Toyen. Ovšem nejvíce styčných bodů má jeho vidění světa s tvorbou Josefa Hlinomaze a v některých aspektech i díly Františka Ringo Čecha nebo Ivana Mládka.

Život a tvorbu Henriho Rousseaua doprovázelo mnoho mýtů. Malíř si byl toho zřejmě vědom, a tak je pomocí štětce a barev přetransformoval do svých obrazů a vytvořil na plátně ztracený i znovunalezený ráj.