Mluvil o tom, že tento druh fotografie byl pro něj vždy spíše odlehčením a zábavou.

Své modelky hledal a nalézal v první řadě mezi ženami z lidu, které rozhodně neměly míry profesionálních modelek. Zajímala ho totiž živočišná přirozenost a syrovost estetického vyjádření.

Dostál ženu chápe jako archetypální symbol biblické Evy, věčné pramáti krásy i hříchu. Proto jsou jeho černobílé obrázky vždy vzájemným vztahem mezi nahým tělem a okolní přírodou. Jeho akty v sobě často mají kouzlo momentu překvapení, kterému pomáhá nápaditě zvolené okolní prostředí.

FOTO: Jan Šída, Právo

A tak se dívky zjevují na kolejích, vyklánějí se z vraku auta v polích, proplétají své křivky rozpraskanými kmeny stromů, plují po hladině řeky, vyhřívají se na kamenech na mořské pláži nebo tvoří živé sochy ve skalních městech. Často jsou v pohybu, skáčou a utíkají krajinou, jako by chtěly vyběhnout z obrazu vstříc objektivu.

Akty Františka Dostála ukazují, že když chceme vnímat ženskou krásu, nemusíme ji nutně hledat v atraktivních ateliérově nasvícených tělech, kterých jsou plné kalendáře nadnárodních firem.

Můžeme ji prostě vidět venku všude kolem sebe, protože nejlepší světlo má slunce a nejlepším ateliérem je příroda.