Věnujete se psaní detektivních románů. Vnímáte tento žánr jako aktuální, právě teď čtenářsky vděčný? 

Určitě jde o atraktivní žánr. Vlna popularity detektivek se navíc poslední dobou přelévá ze severských autorů i na české. Díky tomu se jim dostává zájmu nakladatelů a stoupá kvalita knížek. Mám pocit, že zatímco ještě před několika lety se česká detektivka skoro nedala číst, dnes si může čtenář vybírat mezi Klevisovou, Goffou, Sýkorou a mnoha dalšími.

Obě vaše první knihy byly úspěšné. Pociťoval jste při psaní třetí nějaký tlak?

Musím přiznat, že určitý tlak pociťuji nejen při psaní, ale i poté, co se knížka objeví na pultech knihkupectví. Nejsem typ autora, kterého nezajímá, jestli se jeho knížky někomu líbí, nebo ne. V určitý okamžik je ale třeba veškeré obavy nebo kalkul hodit za hlavu a dovolit si při psaní svobodu, protože jinak by člověk nakonec nenapsal vůbec nic.

V předešlých knihách jste se inspiroval zásadními reálnými momenty dějin. Najdou toto čtenáři i v Polednici? 

V Polednici se dějinami neinspiruji. Snažil jsem se zužitkovat spíš atmosféru českobudějovického sídliště Máj, na kterém jsem vyrůstal. Pokud jsem se při psaní díval do historie, tak to byla historie českých sériových vrahů. Tam jsem jistou inspiraci našel.

Jaký máte vztah k severskému typu krimi psaní? 

Severská krimi mě baví a dost mě ovlivnila. Obejdu se sice bez krvavých a brutálních scén, které seveřané rádi začleňují, ale líbí se mi jejich důraz na jiné aspekty příběhu, které překračují žánrové mantinely klasických detektivek. Dobrá severská krimi je zároveň tak trochu psychologickým nebo společenským románem.

Ve vašich knihách Polednici i Promlčení se vyskytuje stejná postava Tomáše Volfa, potkají ho čtenáři i později? 

Pokud se mi podaří dokončit rukopis, na kterém právě pracuji, tak ano. S Tomášem jsme si na sebe docela zvykli a byl bych rád, aby byl čtenářům průvodcem i ve třetím příběhu.

Máte ambici se žánrově od detektivek posouvat i dál?

Zjistil jsem, že mi žánr krimi literatury docela vyhovuje. Má určitá pravidla, silnou zápletku, poskytuje prostor pro téma morálky, které mě v literatuře zajímá. Navíc už jsem si v něm získal své čtenáře, takže vnímám určitý závazek. Vykročit do jiného žánru bych si ale moc rád zkusil. Mám rozpracované nějaké nápady, ale nechci to lámat přes koleno. Detektivky jsou u mě stále na prvním místě.