Letos jste měli hrát na festivalu Glastonbury. Nakonec na něm ale vystoupil pouze zpěvák Sam Harris a zahrál jedinou písničku. Co se stalo?

Harris: Letěli jsme do Anglie přes noc z Las Vegas a vezli si všechno vybavení s sebou. Přijeli jsme těsně před vystoupením, z letiště jsme jeli přímo na festival a neměli jsme čas vše pořádně vyzkoušet. Na pódiu jsme byli včas a připravení, ale nestihli jsme ověřit, jestli je vše v pořádku.

Na poslední chvíli jsme zjistili, že nám vůbec nehrají odposlechy. Bez nich jsme opravdu nemohli vystoupit. Můj bratr Sam vzal tedy aspoň akustickou kytaru a zahrál písničku Renegades.

Bylo to dojemné, lidé s ním zpívali a skvěle reagovali. Celkově to ale byla zdrcující zkušenost. Každý říká, jak je Glastonbury skvělý festival. My jsme měli poprvé příležitost na něm zahrát, už jsme stáli na pódiu a zradila nás technika.

Na debutovém albu VHS, jež vyšlo loni, je nahrávka, na které váš bratr Sam ještě jako malý kluk mluví s otcem. Ten se ho ptá, kde by chtěl být za patnáct let. Sam mu odpovídá, že někde hodně daleko. To se vám splnilo, že?

Harris: To je pravda, tohle se nám povedlo. Na albu jsme použili záznamy z domácích videí, tohle je jedno z prvních. Táta s námi nahrával drobná videa, kterým říkal časová kapsle. Dělal s námi malé rozhovory. Nyní to zpětně dost oceňujeme.

Jak si svůj život představujete za dalších patnáct let?

Levin: Chtěl bych pořád dělat to, co teď. Máme radost z toho, že se nám daří. Představuji si, že za patnáct let budeme vydávat tak desáté album.

Harris: Já bych v té době chtěl hrát na stadiónu Yankees pro šedesát tisíc lidí. V zásadě ale souhlasím s Adamem. Chci dělat to samé co teď.

Jste z Ithaky, ale abyste nastartovali hudební kariéru, bydleli jste několik let v New Yorku. Proč?

Harris: Z Ithaky jsem já, bratr a náš kytarista. Adama jsme potkali až v New York City. Přestěhovat se tam byl Samův nápad. Já neměl přesnou představu o tom, co budu dělat po škole, zatímco on snil o tom, že se přestěhuje do velkého města a prorazí s kapelou.

Adama jsme potkali první týden svého pobytu v New Yorku a od té doby spolu hrajeme.

Levin: Už je to deset let. To je bláznivé.

Počátky ale nebyly snadné, že? Do širšího povědomí jste se dostali teprve před dvěma třemi lety.

Harris: Prvních osm z těch deseti let jsme hráli a téměř nikdo na nás nechodil. Většinou jsme hráli pro pár přátel, případně pro další kapely, které ten večer vystupovaly s námi.

Máme za sebou dost demotivujících zážitků. Ale věděli jsme, že je to tvrdá práce a je třeba v ní pokračovat. Hudbu milujete bez ohledu na to, jestli vás někdo poslouchá, nebo jestli za to dostanete zaplaceno. Těch osm let jsme hráli z lásky k muzice a jenom pro sebe.

Levin: Průlomem pro nás byla píseň Renegades. Pomohla nám získat pozornost labelu a následně podepsat smlouvu. Díky ní jsme se dostali do rádií a někdo se o nás konečně dozvěděl. Tu písničku hrálo nejprve jedno regionální rádio ve Virginii. V jeho vysílání nás slyšeli kluci z kapely Imagine Dragons, kteří ve Virginii zrovna hráli. To oni nás přivedli za svým producentem Alexem Da Kidem.

Pamatujete si, kdy jste tu písničku nahrávali poprvé?

Harris: Klávesy jsem nahrával asi ve dvě v noci v bytě své přítelkyně. Měl jsem k počítači připojené jenom malinké klávesy. Jen jsme tu písničku na poslední chvíli přihodili k ostatním, nic jsme od ní neočekávali, a pak jsme byli velmi překvapeni.

V posledních letech jste předskakovali například skupinám Imagine Dragons nebo Muse. Které turné, vyjma vašeho vlastního, na vás udělalo největší dojem?

Harris: Dobře, že jste dodala vyjma vašeho vlastního, protože koncerty, na nichž jsme headlinery my, nás baví nejvíc. Ale byli jsme na cestách s Muse, Imagine Dragons, Panic At the Disco nebo třeba Jimmy Eat The World. Všechno jsou to úžasné kapely a turné s nimi nám pomohla dostat se tam, kde teď jsme.

Turné s Muse bylo obzvlášť skvělé, jeden z koncertů byl téměř přímo pod Eiffelovou věží v Paříži. Úroveň jejich produkce je daleko vyšší než cokoli jiného, co jsme viděli. Jejich show je stejně působivá jako jejich hudba.

Jaký máte dnes vztah s Imagine Dragons, kteří vás v podstatě objevili?

Levin: Vzali nás na dvě stadiónová turné, na naše první EP s námi něco nahráli. Vzali si nás poté, co jsme získali smlouvu na první rok, pod svá křídla. Ukázali nám, jak to v hudebním světě funguje.

Casey, váš bratr Sam píše velmi osobní texty. Například píseň Unsteady je o rozvodu vašich rodičů. Jak to vnímáte?

Harris: Zrovna nedávno někde říkal, že má pocit, že čím je osobnější, tím jsou ty písničky lepší. Snaží se proto překonat ostych a sdílí i velmi niterné příběhy. Myslím, že tak vznikají opravdu silné skladby.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: