Článek
Román se odehrával v chudinské čtvrti Londýna a v upadajícím šlechtickém sídle, film však ve 30. letech v Koreji okupované Japonci. Politická rovina, která se tu nabízí, režiséra překvapivě nezajímá, do podstaty příběhu se nijak nepromítla. Probleskla jen v postavě zhýralého strýčka, který se touží stát Japoncem, protože „Korea je hnusná“.
Zásadními postavami dramatu jsou šlechtična Hideko a její komorná. Naivní osamělá Hideko žije jako vzácný pták v kleci v podobě odlehlého sídla prošedivělého strýce, který si dělá zálusk na její majetek. Jenže není sám. Falešný hrabě se vetře do domu a dostane tam i „komornou“ Sukhui, ve skutečnosti zlodějku, která s ním hraje domluvenou hru. Chtějí dosáhnout svatby a pak už se šlechtičny zbavit v nějakém dobře střeženém blázinci.
Falešný hrabě jde po majetku šlechtičny, která se zdá být zcela nedotčená reálným životem.
Hrabě však nepočítal s tím, že chtivá holka není tak bezcitná, jak se tváří. Do šlechtičny se hluboce zamiluje a hraběte-podvodníka začne nenávidět. A možná, že v domě lže i někdo jiný než hrabě.
Park Chan-wookův příběh je divoký a bohatý na zvraty. Navíc se rozhodl pro kompozici nikoliv chronologickou, ale komplikovanější - příběh začíná dvakrát a podruhé z něj vidíme jiné detaily. Teprve následně se dozvídáme, co si která postava myslela při událostech již jednou zobrazených. Trochu v něm skřípe nereálný motiv umístění ženy do blázince proti její vůli, pod falešnou identitou a bez jakýchkoliv důkazů o duševní nemoci, ale jinak mu vcelku funguje.
Spíše než o přísně realistickou detektivku jde Parkovi o vášně - a ty líčit umí. Dvojice dívek (Kim Min-hee a Kim Tae-ri) působí přirozeně při svých melancholických hovorech i při sexuálních scénách, které dokážou být pěkně bizarní (to ovšem u korejských filmů nepřekvapí). Postavy neustále předstírají a zároveň nepředstírají, co cítí. Navíc, jakkoliv to může znít překombinovaně, Park do kotle vášní vpašoval i těžko zachytitelný humor.
V českém filmu by se asi zdálo, že herečky emoce přehánějí, ale v Park Chan-wookově koncepci to nějak záhadně funguje. Celý film je totiž tajemný jako dům, kde se odehrává. Obojí vypadá jako snová ornamentální japonérie, která baví právě tím, že zamlžuje, co je realita a co představa.