Článek
Wilderová se (samozřejmě) inspirovala sérií Padesát odstínů. Nepokrytě okopírovala většinu motivů a styčných znaků, ty však doplnila monologem hlavního hrdiny, kterému vložila do úst pasáž, v níž se vymezuje proti sadomaso praktikám, mezi řádky vůči předloze E. L. Jamesové.
Prostoduchým jazykem tu kombinuje drsnou verzi moderní pohádky o Popelce, která přijde o rodinu, dře do úmoru a tu se odnikud zjeví pohádkově krásný a bohatý princ, který ji (kdoví proč) toužebně očekává ve svém sídle, aby ji mohl zahrnout luxusem a láskou.
Do toho navázala linku, kterou dobře známe z Padesáti odstínů. Ta v zásadě říká ty stejné premisy: dokonalého muže tvoří padnoucí luxusní oblek, nepřístupnost a neprůhledná minulost prosetá problémy z dětství a samozřejmě vlastnictví helikoptéry či jiného soukromého leteckého prostředku, protože po tom zřejmě ženy touží.
Hrdina je (samozřejmě) jedním z nejbohatších mužů planety, co však skutečně dělá, se v knize nedozvíme, neboť na takové informace jsou ženy zřejmě příliš hloupé. Ostatně, zásadní v příběhu jsou diamanty a luxusní auta. I tady muž žádá od hrdinky více či méně obskurní praktiky. Tím se dostáváme k pasážím, které tvoří zhruba sedmdesát procent knihy, a lze je považovat za průměrnou pornografii.
Alfu lze vnímat z několika pohledů. Nejpravděpodobněji jako špatně napsaný, směšný příběh o hloupé dívence, která se pro peníze stala dobrovolně pěstovanou hračkou bohatého prince, a nejpozději v polovině knihy ji buď odhodíme, nebo přepneme na některý z porno kanálů.
Kniha čtenáři nemůže přinést nic, neboť ani jako odpočinkové čtení není akceptovatelná a místo chvil oddychu přinese spíše lehce šokované znechucení.
| Jasinda Wilderová: Alfa |
|---|
| Ikar, překlad: Miriam Ghaniová, 344 stran, 299 Kč |