Prozaickou tvorbu Klevisové lze rozdělit na dvě zcela odlišné linie. Píše detektivní příběhy inspirované severským stylem, ve druhém směru tvoří krátké, impresionisticky založené povídky, v nichž výrazně figurují kočky. Ne jako vyprávějící subjekt, ale jako pozorovatel či hybatel děje. A právě v tomto duchu se nese autorčina nejnovější povídková sbírka Štěstí je zadarmo.

Vedle koček je statickým bodem a ústředním tématem této i předchozích povídkových knih moment rozhodnutí hrdinů ke změně, vidina lepších zítřků plynoucí ze zásadního rozhodnutí. Zajímavé je, že tento motiv nenápadně uplatňuje i u postav ve svých detektivních knihách. Zachycuje momenty obratu v myšlení, záchvěv odvahy, kterého se její postavy chytají jako stébla trávy a snaží se jít dál.

Klevisová vypráví upřímně, s příměsí životní zkušenosti. Nad segmentárními životními útržky, které popisuje, se citlivě zamýšlí a své postavy obdarovává hojnou dávkou sympatií. Z jejích příběhů čiší laskavost a všudypřítomný punc vítězství dobra nad zlem. Lehkost a ladnost v jejích povídkách vždy byly a i teď zůstávají.

I třetí povídková sbírka je půvabná, ovšem probouzí otázku – kam dál. Budí dojem, že v tomto směru autorka mírně přešlapuje na místě. Možná cíleně, ovšem představa čtvrté dávky obdobných kočičích příběhů by nutně nesla štítek „toho je moc“.

Pro recipienta povídek Klevisové je vztah ke kočkám nutností. Jsou totiž jakýmisi alegorickými bytostmi, průvodci či motivickou ozdobou jejích příběhů.

Michaela Klevisová: Štěstí je zadarmo
Motto, 168 stran, 229 Kč

Celkové hodnocení: 70 %