Článek
Bylo jí pouhých sedmnáct, když vyhrála třetí ročník polské verze soutěže Pop Idol. Dnes je zpěvačce, vystupující jen pod svým příjmením (patří k němu křestní jméno Monika), devětadvacet a své čtvrté album vyrazila nahrávat do Los Angeles. Inspiruje se na něm zážitky z cestování a také kolegyněmi, které si libují v melancholickém popu, jako jsou Bat For Lashes nebo Lykke Li.
A daří se jí to. Klip k singlu Horses, který novince předcházel, za pouhé dva měsíce vidělo více než půldruhého miliónu příznivců. Jistě má na tom svůj podíl i americký producent Noah Georgeson (spolupracoval s Joannou Newsomovou nebo Devendrou Banhartem), ale silné a podmanivě zasněné melodie, stejně jako odvaha, s jakou s nimi aranžérsky nakládá, jdou už na vrub samotné autorky.
Dvanáct písniček snadno uhrane folkovou čistotou, kterou ale vyvažuje precizní práce s použitými zvuky úspěšně dráždícími fantazii. Dokáže být intimně křehká, tajuplná svou romantikou i barokně teatrální podobně jako francouzský producent Woodkid. Nicméně zatímco v minulosti byla zpěvaččinou doménou elektronika, tentokrát se mnohem více dostaly ke slovu tradiční nástroje, takže lze slyšet i fatální žestě (Can’t Wait For War), majestátní varhany (Funeral) nebo punkově se ženoucí bicí (My Name Is Youth). Navzdory přeskakování mezi žánry se ale nevytrácí jednotící linie ani mladistvý elán dodávající písničkám svěžest.
I když doma už se počítá ke hvězdám, má zpěvačka všechno stále ještě před sebou. A není pochyb, že povedená letošní nahrávka je dalším krokem k tomu, aby se z lokální interpretky stala pověstným černým koněm i jinde než doma. Soudě podle aktuální desky, schopnosti ani nápady jí k tomu rozhodně nechybějí.
| Brodka: Clashes |
|---|
| PIAS, 38:04 |