RECENZE: Corinne Bailey Rae se oklepala a jde dál

Umělecky tak učinila na albu The Sea z ledna 2010. Jeho přijetí bylo příznivé, jistě i proto, že písničky na něm byly velmi osobní a otevřené. V roce 2013 se zpěvačka podruhé vdala a poznala opět pocit štěstí a naplnění. A právě o něm jsou některé texty z nového alba The Heart Speaks In Whispers, jež vyšlo před několika dny.

Vlna takzvaného neo soulu, kdy ve zvuku hrají důležitou roli elektronické nástroje, již trochu opadla. Protože je Corinne Bailey Rae tak trochu stará škola, ten trend hodila za hlavu a vsadila na živé nástroje. Stejně jako v případě předešlého alba, i tentokrát za ní do studia dorazila celá řada muzikantů, aby se chopili svého nástroje a přiložili ruku k dílu.

Vznikl počin, který je upřímný, živý, plný emocí a umělecky na výši. Rae v něm spojuje světy r’n’b a soulu a nejde za prvoplánovou podbízivostí, oběma stylům tolik ubližující.

Na albu The Heart Speaks In Whispers je nejpřesvědčivější, když čerpá ze stylových obyčejů sedmdesátých let. Má to přirozený zvuk, dominují tomu teplé tóny kytar, lehké zvuky klávesových nástrojů, příjemné sloky a melodické refrény.

Velmi dobrá je i v momentech, kdy koketuje s folkem nebo gospelem. Děje se tak tehdy, když ponechá svůj zpěv subtilní a mnohem více spolupracuje s komorním hudebním doprovodem. Důkazem jsou skladby Stop Where You Are nebo Do You Ever Think Of Me?

Méně důstojné jsou naopak skladby, v nichž se Rae tak nějak situuje do role slavných, například Beyoncé či Rihanny. Týká se to písniček Tell Me nebo Taken By Dreams, které přece jenom poněkud postrádají ducha upřímnosti, který je u ostatních hmatatelný, a tedy přítomný.

Album The Heart Speaks In Whispers je nicméně konstatování, že život dává rány, ale je třeba jít dál. A že okamžiky plné slz jsou od těch šťastných doslova na dohled.