Článek
Prvního Oscara dostala za Znásilnění, druhého za Mlčení jehňátek. Ale sebevětší herecká kariéra jí nestačila.
„Už když jsem byla malá, chtěla jsem být režisérkou. Ale žádnou jsem neznala, jen jsem věděla, že jich je pár v Evropě, a tak jsem předpokládala, že by to nebylo možné, že mohu nanejvýš psát. Tehdy točily ženy minimum filmů – ještě loni to prý bylo jen 9 %,“ řekla letos novinářům na festivalu v Cannes, kam přivezla svůj čtvrtý celovečerní film Hra peněz.
Hlavní roli moderátora televizní finanční show Leeho v něm hraje George Clooney, jeho produkční Patty Julia Robertsová a mladého muže, který pod vlivem pořadu investoval, přišel o všechny peníze a chce moderátora v přímém přenosu zabít, Jack O’Connell. V průběhu napínavého střetu jsou Lee a Patty nuceni pustit se do boje nejen s útočníkem samotným, ale také s časem, aby rozpletli konspiraci, ukrývající se na pozadí současných vysoce technizovaných globálních obchodních trhů. Ve čtvrtek film vstoupil do českých kin, na otázky odpovídala režisérka Jodie Fosterová.
Jak tento pro vás dost netypický projekt vznikl?
Scénář prostě existoval a zaujal mě. Dva roky jsme na něm pracovali a pak jsme s ním šli za Clooneym. Od té vteřiny, kdy George roli přijal, šlo všechno rychle a snadno.
S Clooneym jste nikdy nepracovala, znali jste se předtím vůbec?
Ne, ani jsme se neznali. Možná jednou jsme se potkali někde na chodbě. A teď mohu potvrdit, že všechno, co se o něm říká, je pravda: je na každého milý. Má ke všemu skvělý přístup. Chodí do práce s batohem na zádech. A pořád nosí stejně legrační reklamní tričko.
V čem hlavně pro vás byla Hra peněz jiná než předchozí filmy Človíček Tate, Domů na svátky a Pan Bobr?
Myslím, že největší rozdíl byl v tom, že jsem pracovala pro velké studio, s velkými hvězdami a že je to thriller, tedy žánrový film. Hodně lidí se předem chystalo na něj jít, čekali zábavu. Což je pro film dobře, protože kvůli zábavě přijdou a spolu s ní si třeba odnesou i něco hlubšího. Přesto jsem trochu nervózní, jak dopadnou tržby, přece jen je to komerčnější film než ty předchozí, které jsem si dělala někde v koutě. O filmu, kde hrají George, Julia a Jack, se prostě ví a čeká se na něj i na výsledky. Popravdě jsem ani jako herečka nikdy nevnímala komerční tlak tolik jako teď. No ale zase jako režisérka si ten film přece jen můžu udělat po svém, jak ho mám ráda a jak mu věřím.
Když jste teď režisérkou, dostane se hraní na vedlejší kolej?
Nikdy nepřestanu hrát! Jsem přesvědčena, že budu herečkou až do konce života, vždyť hraji od tří let. Ale nemám v tom směru žádné velké plány. Rozhodně se chci soustředit na režii, to je moje priorita, ale když přijde něco zajímavého a odlišného, jsem tomu velmi otevřená.
Jak jste se jako režisérka změnila za těch patnáct let od Človíčka Tatea?
Tehdy jsem musela mít pod kontrolou absolutně všechno. Myslela jsem si, že to je moje práce, že musím mít pod kontrolou úplně všechno kromě herců. Jenže i herce jsem se snažila až moc ovládat. Pak jsem se zase šla Dianně Wiestové omlouvat – byla jsem zkrátka moc mladá a neuměla jsem nic lepšího.
Váš film odhaluje pozadí finančního i mediálního světa – myslíte, že ho může některý kandidát na prezidenta použít jako téma pro svou kampaň?
To nemám tušení, nikdy jsem takový film nedělala. Ale dobré je, že se těmto světům věnuje pozornost, protože je to téma dne. A myslím, že bychom dnes těžko hledali někoho – ať je to kandidát, nebo kdokoliv jiný – kdo nevěří, že náš finanční systém potřebuje reformu.