Článek
S detektivkami Petera Maye už jste docela sžitý. Jak do toho zapadl Ostrov Entry?
Poté, co jsem načetl trilogii Lewis, jsem na něj byl zvědavý. Proto jsem si román přečetl ještě předtím, než jsem byl osloven, zda bych se rovněž neujal jeho četby. Maye mám rád a mám pocit, že mu rozumím.
V čem je vám blízký?
Stylem vyprávění a způsobem, jakým vede příběh. Líbí se mi, jak mísí současnost s tím, co se událo třeba před dvěma sty či sto padesáti lety. Jeho próza je plná nečekaných momentů, kdy pokaždé jakoby přeskočí někam jinam. Je to vzrušující a dodává to četbě na dramatičnosti. Navíc je příběh vždycky velice silný.
Baví vás také prostředí, ve kterém se jeho detektivky odehrávají?
I v tom určitě tkví jeho působivost. Dokonce jsem přemýšlel, že se na ty lokality zajedu podívat. May dokáže krásně popsat syrovost, z níž sice vyplývá, že tam asi opravdu není snadné žít, ale zároveň jí dodává zvláštní ponurost a tajemno, které působí lákavě. Ta místa musí mít neobyčejnou vnitřní sílu a Mayovi se daří ji přenést do knih.
A co výslovnost ve skotské gaelštině?
Výslovnosti hlídá režisérka Jitka Škápíková, a já to navíc vždycky okamžitě zapomenu. Kdykoli jsme tedy došli ke stejnému jménu, byť třeba jen o půl strany dál, tak jsem se opět ptal, jak se vyslovuje. Je až neuvěřitelné, nakolik je výslovnost ve skotské gaelštině opravdu naprosto jiná, než jak se ta slova píší. Když jsem si konečně zapamatoval, že se čte Máršlí a Fjúlak, nastoupil Sime Mackenzie a celé to začalo zase znovu.
