V době na přelomu tisíciletí u nás naplno propukla vlna popularity world music, vyvolaná především hudebníky z Rumunska či oblastí bývalé Jugoslávie, a takzvané „balkánské dechovky“ zněly v té době snad všude. Tehdy byly tendence podobným způsobem reagovat na tuzemské lidovky sympaticky proti proudu a vedle příjemného zpestření dávaly za pravdu názoru, že moravský a český folklór se dá hrát současně, živě a bez toho, že by působil jen ze skanzenu. Netrvalo ale dlouho a začala se objevovat kýčovitá spojení lidových nápěvů s rockem a popem a Bratři Ebenové mohli slavit úspěch se svou sarkastickou parodií o „folklórečku s bicíma“.

Nové album Tomáše Kočka bohužel do téhle kategorie přepadává až nebezpečně často. Už skočný úvod nahrávky je natolik prvoplánový a skladatelsky tolikrát omletý, že by snad působil křečovitě i v televizní pohádce z Valašska, zatímco titulní píseň by zas mohla být pěknou znělkou k rozhlasovému pořadu třeba o upadajících řemeslech – už v pár taktech nenechává na pochybách, do jakého regionu nás zavádí.

Kočko své tendence zpracovávat folklórní motivy popovým či rockovým způsobem netajil ani na minulých albech, ale ještě nikdy tolik prvoplánově a jako podle předem připraveného mustru. Není divu, že když dojde na čistě á capella zpívané úvody skladeb Jarovít či Na mohylách, že to působí občerstvujícím dojmem.

Novinka Tomáše Kočka prozrazuje radost z muzikantství, lásku k historii a aranžérskou zručnost. Ale spolu s líbivými melodiemi je výsledek občas blízký soundtracku k fantasy počítačové hře se staroslovanskou tematikou. Vedle vší té „luny“, hrdinů na koních podnikajících „krvavé zteče“, „zimních běsů“ a „doutnajícího ohně“ už opravdu chybí jen obři, víly a trpaslíci.

Tomáš Kočko & Orchestr: Velesu
Indies Scope, 39:30

Celkové hodnocení 55 %