Proč je Ziezo definitivně poslední?

Protože jsme začali s tím, že s názvy skončíme u Z a my jsme se k němu dopracovali. Už jsme toho udělali dost, je tu 26 oficiálních alb, ale je tu dalších dvacet nebo ještě víc neoficiálních, skoro každý večer za mnou někdo přijde s deskou, s nějakým vydáním, které jsem nikdy předtím neviděl. Ale ještě je tu hodně dalších věcí, které můžeme dělat, jenom už nebudou žádná další alba. Říkám alba, ať už jsou to CD nebo LP, protože my všechny vždycky děláme na vinylu.

Znamená to postupné utlumování činnosti kapely?

Ne, budeme pokračovat jako normálně. Jsou tu nějaké možnosti natočit dokument a taky máme nápad na nový singl, a zvažujeme nové EP, takže nikdy nebudeme jen tak posedávat. Budeme dělat singly, EP, ale už žádná alba s šestnácti písněmi, to je tvrdá práce pro starého chlapa.

Do důchodu se tedy nechystáte?

Ne, myslím, že v punkrocku nemáme slovo penze.

Někdo by s tím mohl začít.

Ne, to je špatný nápad, to patří do normálního světa. Každý by měl mít možnost dělat práci, kterou má rád, a proč by měli být penzionováni z něčeho, co dělají rádi. Jenomže společnost je, jaká je, lidi musejí často pracovat v zaměstnání, která se jim nelíbí, a když dosáhnou 65, jsou rádi, že tu práci mohou opustit, a pokud mají nějaké hobby, tak se mu věnovat a zemřít. Ale v našem alternativním světě nemáme důchod, pokračujeme v tom, co děláme, co chceme, než odejdeme.

Jaké to je hrát punk po čtyřiceti letech?

Úplně skvělé, hrozně nás to baví, je to teď lepší než to bylo dřív. Divný, že? Ale punkrock se civilizoval, takže hrajeme v krásných prostorách, zatímco vnější svět se stává barbarštější, všechno je vzhůru nohama. Všechno, o čem jsme psali před čtyřiceti lety, je nyní mnohem horší. Psali jsme o tom, jak zachránit naše města, a ta se nyní rozpadají, takže v nich nikdo nežije, o platech kluků, kteří právě skončili školu, o mizernejch politicích a radních, kteří lidem jen berou všechny peníze a nic pro ně nedělají.

Pak je tu ještě hudba, která byla v sedmdesátých letech hodně špatná a teď je skvělá.

Jak vzpomínáte na začátky punku?

V počátcích byl vstup na koncerty volný, takže to bylo velmi přístupné, každý mohl přijít, kdokoli se večer mohl chopit kytary a hrát.