Co pro vás znamená těch dvacet let, co Knuckledust hrají?

Každodenní život, každý z nás vyšel z jiného prostředí, naštěstí jsme měli stejný věk a podobnou mentalitu. Spojila nás hudba, na což nikdy nezapomeneme.

Na kapelu přicházelo hodně našich kamarádů, kteří zakládali vlastní své kapely, jež sdílely členy, takže tahle rodina v Londýně velmi rychle rostla a je velká. I kdybychom zítra přestali hrát, víme, že budeme chodit na koncerty, protože všichni máme přátele, kteří se věnují hudbě, mají kapely, působí na scéně, většinou je to underground.

A jaké to bylo zpočátku, Anglie nebyla zrovna zaslíbená hard coru?

Když jsme začínali v roce 1996, nebylo moc hard coru, jaký hrajeme my, neexistovaly skoro žádné další kapely, které by dělaly totéž, věnovaly se stejnému stylu, ale bylo to ok. Koncerty byly vždycky hodně stylově pomíchané, různé kapely hrály odlišně.

V Anglii existoval punk rock, a už před naší érou i hard core, grind core, metal. My jsme všechny tyhle vlivy smísili ve své hudbě. Velký vliv na náš styl měl newyorský hard core, jako kluci jsme ho milovali. Všechno jsme to pospojovali, anglický přístup s hudbou, kterou máme rádi.

Vaše kapela je také spojena se streetpunkovými Deadline.

Dva kluci z Knuckledust hráli v Deadline a v Business (baskytarista Nic a bubeník Ray). Teď hrají v Argy Bargy, což je oi kapela, takže naše propojení s oi i punkem je velmi silné. Jsme mnohem mladší než starší punkové kapely, ale podporují nás, což je pěkné.

Takže scéna je nakonec jednotná, jak chtěli Sham 69.

Neříkal bych, že všechny scény jsou propojené, to spíš kluci z Knukledust procházejí mezi scénami. Kluci v kapele znají lidi z punkové scény i z hardcorové scény, takže hrajeme na punkových akcích, což asi žádná jiná hardcorová kapela nemůže dělat. Některé sice hrají na punkových koncertech, ale punkeři je nemají rádi, protože jsou moc tvrdé, nebo se tam moci divoce tančí.

Ovlivnily vás i jiné styly hudby než hard core a punk?

Jo, když skládám, rád zkouším změnit svůj hlas, aby zněl odlišně od toho hardcorového štěkání. Chci ho udělat zajímavý sám pro sebe, abych si to užil, takže se snažím o změny. Doma poslouchám reggae, dance hall, beru z toho inspiraci a vlivy a při psaní hudby to míchám s hard corem, který děláme.

Taky si rád hraju s jazykem, některé písně zpívám španělsky, některé anglicky, to dobře funguje v Jižní Americe. A pro nás je důležité do toho vtáhnout každého.

Jak je pro vás důležité sociální poselství v hudbě?

Velmi důležité, je to vrchol, hudba, zvuk, jaký má, vychází ze životů, jaké vedeme. Stejný přístup uplatňujeme v textech, mluvíme o sračkách, jsme vzteklí, ale tahle hudba nás drží.

Knuckledust

Knuckledust

FOTO: Alex Švamberk, Novinky

Chcete hudbou něco změnit?

Nechci toho moc měnit hudbou, myslím si, že jde o víc než o hudbu, hudba je jen zvukový doprovod. Teď je tu hodně mladých lidí, kteří se chopili nástrojů a založili kapely a hrají hudbu. Hodně z nich však zní stejně, zkoušejí dělat totéž stejným způsobem se stejným poselstvím, některé ale opravdu hovoří o něčem reálném.

Nevadí vám, že publikum nerozumí všemu, co zpíváte?

Nevnímám to jako problém, i když je jasné, že pokud lidé (slovům) rozumí, mohu jich oslovit více, protože někteří lidi jsou líní a nebudou se snažit číst texty, aby pochopili, o čem je píseň.

Zejména nyní, v době internetu, si každý hudbu stahuje, poslechne si ji a hned křičí, jo to je moje oblíbená kapela, ale ani neví, co říkají texty. Nikdy nečetl ani žádný rozhovor s kapelou ve fanzinu, klidně to může být nějaká kapela s ignorantskou mentalitou, kterou šíří, a kluci jí nato skáčou.

A může hudba změnit lidi?

Myslím si, že jo, dneska přijely kapely z celého světa, z New Yorku, z Anglie, z Bulharska... všichni jsme děti imigrantů. To něco ukazuje, když naše hudba může spojit tolik lidí z různých kultur s různou minulostí. [celá zpráva]

Žijete z hudby?

Kdepak, všichni máme zaměstnání, někdo má i děti, takže ani nemám tolik času tak často hrát. Toto dvanáctidenní turné je nejdelší za několik let.

A co děláte?

Jsem řidič dodávky pro obchodní dům. Rozvážím, co řeknou - pračky, ledničky, pohovky.

Není to moc vyčerpávající hrát a pracovat?

Je dobrý, když děláš oboje současně, když pracuješ a o víkendech se věnuješ hudbě. Vyvažuje se to.

Někdy to ale bere moc času.

Jo, teď je na prvním místě rodina, ale tohle nás baví.