První písnička na vašem novém albu se jmenuje Jsem optimista a už je z ní hit. Rádia ji hrají, lidé si ji pozpěvují. Věřila jste, že se to stane?

Musím říct, že mě to trochu překvapilo. Někdy se ale zkrátka přihodí, že člověk něco složí a ono to funguje. Tu píseň jsem napsala pro kamarádku, která neměla zrovna nejšťastnější období. Jako povzbuzující ji však vnímá i spousta dalších lidí kolem mě a také řada fanoušků, kteří mi to píší.

Jak rychle jste ji složila?

Je jednou z těch, které vznikly na jeden zátah. Jakmile jsem ji dopsala, chyběly mi jen dvě větičky v refrénu, jinak byla hotová. Když jsem pak jela na akustické turné, na koncertech jsem si ověřila, že funguje opravdu báječně. Dokonce jsme si s ní trochu hráli a lidé si mohli říct, v jakém hudebním stylu máme zahrát a zazpívat refrén.

Tu písničku mám ráda i proto, že je v ní mé oblíbené rčení o tom, že i s utrženým uchem budu chodit pro vodu. Tím se v životě řídím, jsem cílevědomá.

Byla jste taková vždycky?

Asi ano. Poprvé se to ukázalo v době, kdy mi rodiče říkali, že bych měla studovat něco pořádného a nevěnovat se naplno muzice. Už v patnácti jsem totiž chtěla jít studovat hru na klasickou kytaru. Oni mě ale přesvědčili, že bude lepší jít na gymnázium a následně na vysokou pedagogickou školu.

Jakmile jsem však dosáhla titulu magistra, podala jsem si přihlášku na konzervatoř a začala jsem se naplno věnovat zpěvu. Rodiče mi to sice rozmlouvali dál, ale jakmile jsem jim dokázala, že se lze zpíváním uživit a je možné i uspět, jejich vztah k mému rozhodnutí se změnil. Dnes už ze mě mají radost.

Zpěvačka a herečka Olga Lounová.

Zpěvačka a herečka Olga Lounová.

FOTO: Barbora Hrdá

Objevila jste se i v seriálech a filmech. Láká vás kariéra herečky?

Sdělení, které chci předat, mohu dát spíš do písniček. Proto se cítím být především zpěvačkou. Jako herečka jsem představitelka rolí, které někdo napsal, takže vlastně nejsem sama za sebe.

Ačkoli jsem nedávno dopsala scénář i hudbu pro pohádku, kterou se chystáme natočit, což mi umožnilo prezentovat se i jako autorka příběhu. Vlastně spoluautorka, protože se mnou na scénáři pracovali ještě dva kolegové. Nejsem profesionální scenárista, pohádka je ale postavená na mém námětu i písničkách. Mimochodem, bude v ní i skladba Jsem optimista.

Jak se ta pohádka bude jmenovat?

Zatím se jmenuje O ztracené duši, ale může se změnit. Zdá se mi to totiž trochu negativní. Mou ambicí je připomenout dětem tradiční morální hodnoty života.

Co vyjadřuje Chuť svobody v názvu vašeho alba?

Jsem člověk, který má všeobecně rád různé barvy života, a to se týká i muziky. Album spojují mé texty a můj hlas, hudebně je ale pestré a po aranžérské stránce také. Na desce je například písnička Žij svůj svět, ve které jsem chtěla říct mladým lidem jejich řečí, že svět není o párty, na které si vezmete drogu, opijete se, pět hodin se bavíte a pak odpadnete, ale že tou párty je život v celé své pestrosti. A velkým tématem mého alba je přijmout sám sebe jako osobnost.

Proč je na konci desky písnička When The Music’s On v angličtině?

Tohle album je celé opatřeno českými texty, jen písnička na jeho konci je spojovnicí mezi touto a další deskou, která bude stát na anglických textech. Kromě When The Music’s On a anglické verze Žij svůj svět, jež vznikla původně s anglickým textem, na ní budou úplně jiné písničky. Bude to druhá část Olgy Lounové, její alter ego. Vyjde asi za měsíc a polovinu písniček z ní jsem nahrála v Americe.

Jak k tomu došlo?

Nebylo to úplně jednoduché, protože hudební profesionálové tam k sobě nové lidi moc nepouštějí. Buď máte hodně peněz, které já nemám, anebo musíte nabídnout něco, co je zaujme. Já se takhle dostala k RedOneovi, jenž natáčel například s Lady Gaga. Další skladbu jsem natočila s člověkem, který dělal s Rihannou.

Na zbylých věcech se podíleli u nás méně známí lidé, ale každý z nich měl na svém kontě přinejmenším zajímavou spolupráci. Natáčela jsem v různých studiích.

Proč jste namířila do Ameriky, když jste album mohla nahrát u nás?

Víte, v mnoha ohledech je u nás trochu negativní prostředí. Cítím to i v osobní rovině, často mám pocit, že mě spousta lidí nebere vážně, například proto, že jsem začínala jako seriálová herečka. A tak jsem se rozhodla trochu roztáhnout křídla a zkusit pracovat s lidmi, kteří takové předsudky vůči mně nemají. V Americe vás berou podle toho, co umíte.